Jsme služebníky zákonů, abychom mohli být svobodní.
Podivný zástup policistů se volným krokem vydal ze vsi Bolevec do lesa. Dvě nablýskané pušky s bodáky a šest lopat s krumpáči. Rozkaz je jasný. Zlikvidovat chatrče tuláků a zasypat díry ve kterých přespávají v hluboké lesní rokli zvané Petrovská.
Kousek za rybníkem Strženka zástup zastavil vysoký, vousatý, statný tulák, ve zdvižené ruce silnou sukovici.
„Nebraň úřednímu výkonu Vejvodo.“, zahřměl velitel policie.
„Pane Nadstrážmistr, to bych si nikdá nedovolil, bránit ouřednímu výkonu. Jenže já tu stojím na protest.“
„Žádnou demonstraci nemáš povolenou. To bys holenku musel o ní žádat a řádně jí zdůvodnit.“
„Důvod mám.“
„Aha. A jaký? Že ti jdeme zbourat kutloch? Holenku, ty tu přespáváš neoprávněně. Na městském pozemku.“
„Já uznávám, že máte za sebou právo a státní moc, pane nadstrážmistr. Ale můj důvod je lidský a politický.“
„Ten lidský chápu, Vejvodo. Známe se a já, po lidské stránce -jako křesťan, s tebou soucítím. Ptal jsem se v řádu Františkánů a oni jsou ochotni, tě na pár dní ubytovat.“
„Pane nadstrážmistr, oni dobře vědí, že u Františkánů budu do noci pracovat za pryčnu bez deky a trocha polévky. A za tři dny mne vyženou. Na krku je podzim a pak zima.“
„Neztěžujou si. Já jich znám. Stejně skončí v base a budou tam na státní outraty polehávat.“
„No vidějí a to je ten důvod politický. Jak k tomu poplatníci přijdou, když mi budou platit kvartýr ve vaší base? Nechají mi tu alespoň jednu díru a já jim slibuju, že o mne vůbec neuslyší.“"
„Nechají Vejvoda těch hloupejch řečí. Raději uhnou .“
„Pane nadstrážmistr, já jich opravdu uznávám a chci , jak sami vědí s nima vycházet, co nejlépe, ale ještě je tu důvod křesťanský.“
„S tímhle na mě Vejvoda nechodí. Kdyby byly řádnej křesťan, tak nepijou jak duha a nekradou. Nepolehávají v lese a najdou si pořádnou práci.“
„A co Abrahám, pane?“
„Co na mě chodějí s Abrahámem?“,
„Abraham nebo Kristus. Neměli kde hlavu složit. A bránila jim tehdejší moc, aby spali třeba v Getsemaně? Vědí, pane nadstrážmistr, že stát je tu pro to, aby sloužil lidem a ne jim bral střechu nad hlavou! Stát má sloužit a ne panovat! Tak je to i s křesťanstvím, jak jste ráčil se k němu přihlásit: kdo je největší , má druhým sloužit.“
„Vejvoda, voni by mohli, kázat místo pana faráře. Jenže jim to není nic platný. Už je to tak na světě zařízený, že stát má svoje zájmy. Lidi z Ledců se bojí kolem tvojí chatrče chodit do Plzně. A říkají, že je vás tu někdy na dvanáct loupežníků a hulákáte na lesy.“
„A že se Ledecký vracejí z Plzně a nestačí jim cesta, jak jsou ožralí, to nevadí? Jak to, že hájíte jejich zájmy a moje ne?! Oni i já jsme občané jednoho státu.“
„Vejvoda – uznají rozumem, že občané z Ledců žijí řádným životem. Mají adresu, mají papíry v pořádku. A co ty? Jsi tulák a že se jmenuješ Vejvoda není moc jistý, protože tvoje dokumenty jsou skoro nečitelný.“
Jak k tomu já přijdu, že nesmím spát v lese, že musím mít chajdu na který je upevněný číslo od města? Musím mít glejt, kde mám svoje rodný číslo a musím mít zaspaný pobyt a musím mít pracovní knížku. Kde je to, prosím, ve svatý knize Bibli napsaný? Uznají, že ti z Ledců přišli nahý na svět jako já. Měli víc štěstí a narodili se do baráků Já holt neznám ani svojí mámu a tak jsem trestanej za chyby jinejch.“
„Vejvoda, naposledy tě vyzývám, abys ustoupil, jinak budu střílet pro výstrahu.“
Pušky se svezly z ramena a lopaty s krumpáčem se zavlnily k boji. Z lesa se ozvalo zahvízdnutí. Vejvoda mávnul bezmocně rukama a nerad ustoupil z cesty. Policie za pár minut bourala chatrč a zasypávala Petrovské jeskyně kameny a pískem.
Měli pocit taktického vítězství, protože tuláci někam zmizeli bez boje.
Co se nikdy nedozvěděli, že Vejvoda je na cestě zdržoval, jenom kvůli tomu, aby stačily z jeskyní odnést svoje úlovky a poklady.