Temná skála ošlehaná mořem
ve vesmíru ovázaném mašlí
mléčné dráhy.
Slavík na původně modrém nebi
zkusil Vivaldiho Gloria
jen jako pokus.
Myšlenky jak dlouhé liány
vyrábí z mozku ementál
ale příliš děravý.
Na konci není vytoužený cíl
ale jen další cesta
do nikam a dál.

Hloupě nelze žít každý den a tak jdu na pivo.

Není nad les a všechno v něm.

Není nad zpěv ptáčků a shon veverek

jen jedna věc je nad lesem:

pan nadlesní


Není nad kůru březovou, ta prý dobře hoří.

Jenže, když máš zmoklé sirky, oheň se ti zmaří

Smějí se mi outdoor muží, to prý je nasnadě

dej si guláš tak jako my v nejbližší hospodě

Mám rád Jezulátko bez šatiček

a tiché kostely mne k nebi povznášejí

a třeba i usnout v lavici pod křížem

a jen tak s ním být a nic víc a nic méně.

Svět mne nutí uklízet hračky a ruší hry

a do snů vchází tisíce povinností

a do hlavy se tlačí propaganda světa

a všechny ty chamtivosti a pomsty.

A také lásky ruší poklidné moře vln

bouře trápí srdce a lži ničí hlavu.

Jsem z toho všeho unaven a oči se klíží

ponořen do vymyšlených románů.

Jen jedno jsem se ještě nenaučil:

umírat jako Umučený na kříži, ten samý rok

co se narodil a stal chlapcem tesaře

a učit druhé víře, jako On učil svou mámu.

Snad dozraji až na pokraji odchodu,

snad dozvím se své pravé jméno,

až před Ježíšem králem a Marií královnou

stanu nahý a bez hraček a snů.

Jedním snem jsem si už dnes jistý

Vesmír je složený z lásky

Je smutek co tíží a je smutek co léčí.

Smutek po Kristu přivádí duši zpět.

Je veselí, co přejde v bolest srdce

a je radost co duši odlehčí do nebe.

A jak se střídá den s nocí , tak i duše

dýchá smutek i radost, štěstí i bezmoc

na své pouti padá a znovu vstává,

ale jen tehdy se znovu k pouti přiměje,

 když vidí svůj cíl  hvězdou ozářený.

Proto každým rokem od pradávna

znovu a znovu rozsvěcují čisté duše

světlo z Bethleema, aby naděje ožila

a do duše vlila novou touhou žít.

Není duše pražádné, která by světlo svící

odsoudila a zhasila je s nenávistí, protože

plamének bezmocný je vnitřní silou

touhy po něčem tajemně vzdáleném.

A také i ten, kdo vzteky mečem sráží svíce

a jak hlavy nepřátel vše nenávidí,

doma pak tu svoji svíci rozžíná

a jí svěřuje svůj žal.

Dva dědkové, když se potkají
úkosem na sebe hledí
a ptají se potají,
zde o druhém něco vědí.

Jak poznat se po letech?
Podoba se mění a čas letí
jedno však už skromně vědí,
že svět se bez nich mění.

Když jsi mne probudil, byl jsi se mnou.
Opouštím tě a ty jsi se mnou.
Zapomínám na tebe a ty jsi se mnou,
svět sfouknul knot a ty jsi se mnou
a nabízíš mi hořící svíci
a své dlaně

Když jsem bloudil, byl jsi s mnou.
Odbočím jinam a a ty jsi se mnou,
odmítám cestu a ty jsi se mnou,
obracím se zpět a ty jsi se mnou
a nabízíš mi svoji hůl
a měch s vodou

Když jsem nemiloval, měls mne rád.
Jsem bez lásky a ty mne miluješ,
bez soucitu a ty mne miluješ,
mám srdce kamenné a ty mne miluješ
a svým dlátem tvoříš
srdce z masa

Když jsem plakal, tys mne konejšil.
Plakal nad sebou a tys mne konejšil,
plakal na světem a tys mne konejšil,
plakal nad smrtí a tys mne konejšil
a slzy vysoušel rouškou
Boží lásky

Velikonoční noc roszvěcí svíci,
abych znovu poznal,že jsi věrný,
ujistil se, že ty jsi se mnou,
umyl se od prachu světa pro tebe
a křestní rouškou zahalil duši
do Boží lásky

Temná noc

Ke všemu obrátit se zády

už nic není a už na ničem nesejde.

A vzpomínky jsou jak teplé noční nebe

rozsvěcují a zhasínají jedna podruhé.

A když i to poslední pouto zmizí,

pak otevřou se dveře a postava v bílém,

s úsměvem a radostí vysloví tvé jméno.

Už nic nevadí, ani obava ani strach

a zůstala jen úplná radost z přivítání.

A právě kvůli téhle jedné chvíli

jsem putoval celý život.

Kvůli lásce a něze,

cestou plnou kamení a bláta

vystoupal jsem až k vrcholku hory

na níž září vzkříšený.

Noční bdění

Náhlé ze spánku probuzení

a já vím, že mne miluješ.

Nevěřím, jak dřív ve tvoji lásku

já už vím, že mne miluješ,

vím to s naprostou jistotou

obyčejně a bez ovací

bez svatebního obřadu.

Ano. To jsem ti přiznal už dávno.

Ano. To jsem vyznal mnohokráte

i s rukama rozpřaženýma do kříže

na podlaze kostela.

Tohle vyznání je, ale něco jiného.

To je jistota o tvé lásce,

aniž bych cokoliv slíbil na oplátku,

aniž bych vlastnil jakoukoliv zásluhu.

Nyní už není nic důležité ani přednější.

Žádná jistota není větší.

Kristus mne miluje.

Izrael – haleluja
Ještě slunce svítí
a z hvězd nemizí
andělů stopy vedle tvých
a v čase samoty
do klubíčka schoulený
v náručí pouště
hledáš stín.

Máš jen jedno přání
a nyní žít
zanechat trápení
a nyní žít
ani minulost
ani budoucnost
a nyní žít.

Měníš jen to,
kam dosáhne tvá ruka
chodíš jen tam,
kam máš sílu jít
ale tvá mysl
daleko předaleko
mezi hvězdy letí.

S andělem světlo
nese do chanuky
do temných zákoutí
lidské  duše,
která z utrpení
smysl žít přenese
až do nekonečna.

Izrael – Aleluja

Ještě slunce svítí
a z hvězd nemizí
andělů stopy vedle tvých.

(2017 k desátému pietnímu setkání na výročí transportů židů z Plzně v Plzeňské Synagoze)

Upšouch jsem se v tramvaji
jedné paní u hlavy
Naštěstí seděla
a elegantně omdlela.
Lidé hnedka vedou řeči
o nemravném chování
Jedni, že je to jen křečí
a přírody volání.
Kdo určuje co je správné
a co zase správné není?
Za co mohou politici
Za co zase Unie?
Nakonec se prokázalo
že za vše může emigrace
prezident
a čínské delegace.
Pšouch vyvanul z tramvaje
a pravda se zjevila:
politiku dělají
Češi v noci v tramvaji.
Paní co omdlela
Populární nebyla.