Tolik Básníků a tolik písní a přece se jimi svět nikdy nezaplní

Nežil jsem zbytečně

Řekl jsem : chci být básníkem.

Učitel se zamyslel:

„Básník musí umět pojmenovat, co ještě nemá název. Musí umět poručit tichu, ať nekřičí. Musí své srdce ochotně nabídnout jako závaží hloubkoměru. Musí snášet žár slunce, aby zrál jak víno.“

„Naučím se to!“

„Dobře, máš co jsi chtěl.“

Moje jediná báseň :

Pojmenoval jsem svoji rodinu. Poručil jsem své zahradě, aby byla oázou klidu. A uzrál jsem jak víno v šedivého dědulu, kterého mají rádi vnoučata.

Na hrob jsem si nechal napsat nápis:

Básníkem slov nemůže být každý,ale všichni lidé mohou být básníky života.