– (z lat. beatus -šťastný, blažený a facere učinit)
(cyklus zamýšlení nad Biblí)
Když Ježíš kázal Izraelitům na hoře díval se na každého jednotlivce jako na budoucí úd svého těla (1.Kor5:15). Z jakého úhlu se, ale dívat na smutný stav chudoby, bezmocnosti, hladu, pláče? Jak se vyrovnat s podvědomou závistí vůči bohatým a spokojeným ve světě?
Ježíš prohlásil:
„Jste učiněni šťastnými, blaženými. Blahoslavenými. Proč? Patří vám nebeské království. Budete tím potěšeni. Obdržíte zemi, jako místo o které se budete moci starat. Budete nasyceni spravedlností. Obdržíte nezasloužené milosrdenství: uvidíte Boha a sami budete patři do Boží rodiny. Dneska to ještě nechápete (a ani později, až budete trpět pro spravedlnost, pro mé jméno, až budete zažívat na svých tělech to, co prožívali proroci, to ještě plně nepochopíte). Je to proto, že hmotné záležitosti mají pro hmotného člověka větší význam, nežli duchovní záležitosti. Až pochopíte Duchem duchovní záležitosti , pochopíte i malý význam věcí tělesných.
Jsem rád , že jsem přestal začátek Horského kázání chápat jako výzvu k chudobě, mírnosti, k dobrovolnému utrpení, k falešnému utěšování druhých odměnou, jako výzvu k trpitelství a sebeobětování se, jako nejvyšší projev loajality. Mé srdce je nyní potěšeno pochopením cesty , která vede ke štěstí. Je to cesta duchovního společenství s Kristem, jehož jho je lehké a příjemné, jehož společenství je občerstvující. Jsem rád, že už mne nestraší cesta tělesných zásluh, výkonů a nekonečných lidských snah. Těší mne skutky konané na základě víry a lásky Kristovy.