Z cyklu zamýšlení

Dřevorubec z Velhartic slíbil významné osobnosti (v sedmdesátých letech dvacátého století), panu Werichovi, naplnit dřevník naštípaným dřevem.Pila a sekyra srostly s rukou dřevorubce, protože pracovaly neúnavně celý den. Zpocený a utahaný dřevorubec hlásil večer panu Werichovi: „Mistře, jsem s prací hotov.“

Pan Werich děkovně pokýval hlavou a zeptal se: „Kolik jsem dlužný?“

„Co dáte mistře.“

Mistr se usmál a dal mzdu za pouhou jednu hodinu práce.

Dřevorubec udiveně poděkoval a odešel s rukama svěšenýma podél těla. Pilu a sekyru skoro vláčel po zemi.

Druhý den se po celých Velharticích šířila zpráva, že pan Werich je lakomý, jako ostatně všichni bohatí lidé.

Zamysleme se nad příběhem pomocí otázek:

Smluvil si dřevorubec cenu dopředu? Kdo měl tu čest určit cenu za práci? Nebyl to nejprve chudák c a teprve až pak boháč? Proč dřevorubec neřekl: ‘to je málo pane Werich!‘. Jakou roli hrála životní zkušenost obou smluvních stran? (Pan Werich byl zvyklý, že si každý člověk je vědom své ceny a ceny své práce. Pan dřevorubec byl zvyklý, že cenu práce určuje komunistická strana a vláda a že jako člověk je pouhou součástí socialistického lidu.)

Ptám se sám sebe zda znám svoji cenu. Zda jsem ochoten bojovat sám za sebe nebo chci aby za mne rozhodovali druzí.