Boháč a chudák

Z cyklu zamýšlení

Dřevorubec z Velhartic slíbil významné osobnosti (v sedmdesátých letech dvacátého století), panu Werichovi, naplnit dřevník naštípaným dřevem.Pila a sekyra srostly s rukou dřevorubce, protože pracovaly neúnavně celý den. Zpocený a utahaný dřevorubec hlásil večer panu Werichovi: „Mistře, jsem s prací hotov.”

Pan Werich děkovně pokýval hlavou a zeptal se: „Kolik jsem dlužný?”

„Co dáte mistře.”

Mistr se usmál a dal mzdu za pouhou jednu hodinu práce.

Dřevorubec udiveně poděkoval a odešel s rukama svěšenýma podél těla. Pilu a sekyru skoro vláčel po zemi.

Druhý den se po celých Velharticích šířila zpráva, že pan Werich je lakomý, jako ostatně všichni bohatí lidé.

Zamysleme se nad příběhem pomocí otázek:

Smluvil si dřevorubec cenu dopředu? Kdo měl tu čest určit cenu za práci? Nebyl to nejprve chudák c a teprve až pak boháč? Proč dřevorubec neřekl: ‘to je málo pane Werich!’. Jakou roli hrála životní zkušenost obou smluvních stran? (Pan Werich byl zvyklý, že si každý člověk je vědom své ceny a ceny své práce. Pan dřevorubec byl zvyklý, že cenu práce určuje komunistická strana a vláda a že jako člověk je pouhou součástí socialistického lidu.)

Ptám se sám sebe zda znám svoji cenu. Zda jsem ochoten bojovat sám za sebe nebo chci aby za mne rozhodovali druzí.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..