Category Archives: Co čtu

Co čtu? Remarque Na západní frontě klid

Posted on by
Reply

E.M.Remarque- co jsem četl

Na západní frontě klid

Prvně jsem četl knihu Na západní frontě klid kdysi v dětství. V jsem jí rozuměl jinak nežli nyní. Dnes je mi 54 let a více chápu jak se dětství, chování rodičů, povinná vojenská služba, názory kamarádů, názory holek s nimiž jsem žil, zaryly do mého mozku. Všechny události kolem mne vyrývaly rýhy v cestách mého mozku a srdce. Do oněch rýh a úvratí, do oněch jam a propastí nechtěně stéká každá nová myšlenka. A tak mé myšlenky necestují přímo, vytváření mých nových názorů neprobíhá na rovné, asfaltové cestě, ale na cestě polní, na cestě která umí záludně svést jinam, umí skončit na palouku plném kopřiv, kam už se člověku s bosýma nohama nechce jít. Každá nová informace protéká filtry vzpomínek, podvědomí.
Zatímco v mládí mne fascinovala neznámá krutost světové války, kdy jsem se zatajenmým dechem četl o nesmyslném útoku proti granátům a jedovatému plynu, o odvaze a chytrosti hlavních protagonistů, nyní mne přímo zžírá ona bezmocnost, jíž byli nedobrovolně podřízeni.
Ať děláme cokoliv jsme podřízeni vůli neznámých pánů, kteří jediným povelem mohu spustit stroje na zabíjení celých národů. Mohou ovlivnit hladomor, nemocnost, ekologii. Nemohou sice předvídat přírodní katastrofy, ale mohou nebo nemusí se připravovat na likvidaci škod, jež způsobí.
Slavný Remarqův román podal zprávu o generaci zničené válkou. Vysvětlil, kam se poděla ona rytířskost a šlechetnost dávných královských válek, kam zmizela ona bázeň neporušovat morální pravidla. Kniha srozumitelným jazykem vysvětluje proč nevěříme politikům, generálům, církvím a proč někteří z nás, trochu nespravedlivě, přestali věřit i Bohu. Román z doby první světové války je o dnešní době, kdy nás v pozadí ovládají anonymní lidé, skrytí za figurky politiků, lidé opilí svojí mocí nad celými kontinenty. lidé kteří, určují kam potečou peníze, a tím určují i životní úroveň celých národů, určují, kde se bude co pěstovat, co vyrábět a tím určují osudy lidí, jejich směr vzdělání, způsob obživy a života.
Mne román osobně pomohl si uvědomit, jak cenná je duchovní svoboda, jak cenná je důvěra v Boha, jak užitečný je menší strach ze smrti, jak velkým osvobozením je víra v nebeský život s Kristem. Víra způsobuje nezávislost na světě a zvětšuje v hmotném světě naši svobodu, kterou se nám snaží globalisátoři světa brát.

Venuši dát hlavu do dlaní

Posted on by
Reply

Jaroslav Seifert (Výpisek několika veršů z různých básní)

..milostné Venuši , dát hlavu do dlaní. Ach běda, to je pravé jeho poslání.

…z mámivého třpytu zrcadel nenašel jsem cestu ještě dodnes.

…po nábřeží chödí tisíc dívek a všecky jsou stejné.

…ticho kolem těch věcí  chodí , bylo tou nejsmutnější básní na zemi, která kdy byla pro mne zpívána.

…ve kterém slovníku a na které stránce, našel bych slova lásky hodná muže: Měsíc, havran a růže.

… umírají staré jabloně, před žasnoucími zraky mudrců.

…za sedmi vrchy, sedmi řekami, jde starost o holi a prstem kývá.

…tak opuštění samotáři, na své lodi plují večerem, rybáři, kteří nerybaří a se složeným čeřenem.

… Ty tomu věříš? Nevím, snad! A stouhle nadějí jdi spat.

…prcháveje někdy od lidí, vidím to, co jiní nevidí.

…každá přichází konec konců zmuchlaná trochu od milenců, od polibků opuchlý má ret, co mi bude o tom vyprávět.

…ve století páry, elektřiny, máme radši bary nežli křtiny…víra , motocykl, naděje.

…jdou milenci, jsou šťastní nadějí. Smrt ovšem také líbá vášnivě.

komentář:

Jenom mistr umí každé slovo vyhladit k dokonalosti. A já vím co  dá to práce. Nikdy jsem neměl dost trpělivosti vykreslit všechny své naděje, touhy , přání, pocity. Pan Seifert se k tomu obětoval pro nás pro všechny.