Archiv rubriky: Co čtu

Oldřich Selucký Vzpoura v Assisi

Publikováno | Autor:
Odpovědět

Autor recenze: P. Bonaventura Ondřej Čapek, OFM

Oldřich Selucký Vzpoura v Assisi

Oldřich Selucký Vzpoura v Assisi

 

Kniha Oldřicha Seluckého “Vzpoura v Assisi” je bezpochyby přínosem pro naši dětskou i křesťanskou literaturu. Oldřich Selucký, známý již jako autor knih “Strážce ohně” a “Vojmírova cesta” o svatých Cyrilu a Metodějovi, nyní napsal nový titul “Vzpoura v Assisi”. Zůstává tak věrný svému žánru, tedy historickému románu pro mládež s křesťanskou tématikou. V jeho knihách nebývá hlavní postavou světec sám, ale naopak do středu děje umisťuje zpravidla nějakého velice obyčejného chlapce, který se okolo světce jaksi mimoděk pohybuje a tím jej nenásilně a poutavě čtenáři přibližuje. Nejinak je tomu v knize o sv. Franceskovi, či chcete-li o dobrodružstvích dvou assiských kluků – Rika a Dina. Velikým kladem knihy je píle, kterou autor věnoval studiu dobových i místních reálií a historického pozadí. Bedlivě se snaží psát tak, aby nic neprotiřečilo historickým poznatkům. Naopak to, o čem historie mlčí, dokáže nádherně doplnit svojí fantazií. Stačí mu malá poznámka v četbě historických pramenů, aby ji rozvinul v celou kapitolu nebo aby se z bezejmenných postav typu “jeden chudý rytíř” stali hrdinové příběhu s vlastním charakterem, historií i rodinou. Jedním z nejpůsobivějších prvků knihy je její barvitost. Pole s loukami zde voní, ptáci zpívají, text dokáže vybudit zkrátka každý smysl našeho vnímání. Román nás provede nejen městem Assisi a jeho okolím, ale také Francií, Benátkami, či dokonce Soluní a Konstantinopolí. Autor se často zasní a ten, kdo se nechá rád unášet fantazií, bude bezpochyby stránkami tohoto příběhu přímo stržen.
Snad by knize prospělo lepší uchopení Franceska po jeho obrácení nebo zřetelnější gradace příběhu s jasně definovanou tečkou. Celkově ale je třeba dílo hodnotit velice pozitivně. Postavy šibalského Dina a nadaného Rika dýchají životem natolik silně, že se čtenář ocitne mezi nimi jako přímý účastník jejich kamarádství. A podobně jsou dobře vyvedeny mnohé další postavy románu: Franceskův otec a jeho bolest nad nezdařeným synem, odpudivý charakter pyšného Monferrata, či dobrácký mnohomluvný Alberti jsou úžasné momenty, které činí četbu velice přitažlivou. Kniha je také ilustrována samotným autorem.
Román bezpochyby najde vděčné čtenáře mezi mladými lidmi a věřím, že nejen tam. Význam knihy spočívá i v tom, že zaplňuje mezeru na knižním trhu a mládež od 11 let má konečně něco křesťanského a zároveň hodnotného ke čtení.

 

 

Vzpoura v Assisi – Oldřich Selucký

Citace

Publikováno | Autor:
Odpovědět

Recenze knihy

Evropa rytířů a králů je v pohybu. Sbírá se armáda pro čtvrtou křížovou výpravu, italskými městy vane duch vzpoury. V Assisi se měšťané chopili zbraní a svrhli nadvládu šlechty. Ti nahoře bojují o moc a peníze – ti dole o holý život. Francesko, syn bohatého kupce Bernardona, doufá, že s pomocí majetku svého otce naplní svůj sen – být pasován na rytíře a na koni, s mečem po boku, vyrazit za velkým dobrodružstvím. Otec ho podporuje, ale jen do dne, kdy se Francesko vzbouří proti moci těch peněz, kterými dosud tak plýtval.

Dva kamarádi, Riko a Dino, nejchudší z chudých, v opuštěné oslí stáji u hradeb města přemáhají hlad a zimu, jak to jde. Bída je nepřipravila ani o veselou mysl, ani o velké touhy, ale k jejich uskutečnění jim chybí právě to, čeho mají nadbytek synové boháčů.

Sny a touhy mládí, vzpoury a dramatické střety – to vše se dává do pohybu onoho dne, kdy zlatá mládež v Assisi pořádá svou velkou slavnost jara…

Bonusy:
Plakát ke knize

Oldřich Selucký Vzpoura v Assisi

Oldřich Selucký Vzpoura v Assisi

Scott McBain -autor románů

Publikováno | Autor:
Odpovědět

Ačkoliv jsou Jidášovy mince plné démonů, kteří se skrze svoji sílu dostávají až za hradby Vatikánu, dá se říci, že je román i plný pravdivě vyznívajících situací. Román nahlíží některé příčiny zla v tomto světě a napínavě vysvětluje, to co tvrdí i Bible: vládcem světa je Satan a jeho démoni.

Mnohem realističtější a pravděpodobnější je román Osudový kód. Centrální počítače v roce 2020 už sledují přes 90% obyvatelstva.Svolili k tomu dobrovolně: nechali se nalákat na slevy na daních. Ví se o každém kroku dobrovolně přihlášeného, jsou sledováni ve dne v noci. Postupně se stávají otroky. Zdá se, že z moci Matky (počítačového centra) není úniku.Nelítostný boj mezi politiky, jejichž cíle jsou ovlivňovány lobbisty, kteří mají za zády mafii není nijak odlišný od dnešních skandálů , které se občas mediálně otevřou. Demonstrace proto Matce jsou krutě potlačovány. Přesto se našlo pár lidí, kteří v ohrožení života připravují konec centrálního počítače.

Romány Scotta McBaina jsou promyšlené, založené na skutečných informacích. Zároveň motivují k hájení dobra před zlem, varují před letargií mas.

Co čtu? Remarque Na západní frontě klid

Publikováno | Autor:
Odpovědět

E.M.Remarque- co jsem četl

Na západní frontě klid

Prvně jsem četl knihu Na západní frontě klid kdysi v dětství. V jsem jí rozuměl jinak nežli nyní. Dnes je mi 54 let a více chápu jak se dětství, chování rodičů, povinná vojenská služba, názory kamarádů, názory holek s nimiž jsem žil, zaryly do mého mozku. Všechny události kolem mne vyrývaly rýhy v cestách mého mozku a srdce. Do oněch rýh a úvratí, do oněch jam a propastí nechtěně stéká každá nová myšlenka. A tak mé myšlenky necestují přímo, vytváření mých nových názorů neprobíhá na rovné, asfaltové cestě, ale na cestě polní, na cestě která umí záludně svést jinam, umí skončit na palouku plném kopřiv, kam už se člověku s bosýma nohama nechce jít. Každá nová informace protéká filtry vzpomínek, podvědomí.
Zatímco v mládí mne fascinovala neznámá krutost světové války, kdy jsem se zatajenmým dechem četl o nesmyslném útoku proti granátům a jedovatému plynu, o odvaze a chytrosti hlavních protagonistů, nyní mne přímo zžírá ona bezmocnost, jíž byli nedobrovolně podřízeni.
Ať děláme cokoliv jsme podřízeni vůli neznámých pánů, kteří jediným povelem mohu spustit stroje na zabíjení celých národů. Mohou ovlivnit hladomor, nemocnost, ekologii. Nemohou sice předvídat přírodní katastrofy, ale mohou nebo nemusí se připravovat na likvidaci škod, jež způsobí.
Slavný Remarqův román podal zprávu o generaci zničené válkou. Vysvětlil, kam se poděla ona rytířskost a šlechetnost dávných královských válek, kam zmizela ona bázeň neporušovat morální pravidla. Kniha srozumitelným jazykem vysvětluje proč nevěříme politikům, generálům, církvím a proč někteří z nás, trochu nespravedlivě, přestali věřit i Bohu. Román z doby první světové války je o dnešní době, kdy nás v pozadí ovládají anonymní lidé, skrytí za figurky politiků, lidé opilí svojí mocí nad celými kontinenty. lidé kteří, určují kam potečou peníze, a tím určují i životní úroveň celých národů, určují, kde se bude co pěstovat, co vyrábět a tím určují osudy lidí, jejich směr vzdělání, způsob obživy a života.
Mne román osobně pomohl si uvědomit, jak cenná je duchovní svoboda, jak cenná je důvěra v Boha, jak užitečný je menší strach ze smrti, jak velkým osvobozením je víra v nebeský život s Kristem. Víra způsobuje nezávislost na světě a zvětšuje v hmotném světě naši svobodu, kterou se nám snaží globalisátoři světa brát.

Venuši dát hlavu do dlaní

Publikováno | Autor:
Odpovědět

Jaroslav Seifert (Výpisek několika veršů z různých básní)

..milostné Venuši , dát hlavu do dlaní. Ach běda, to je pravé jeho poslání.

…z mámivého třpytu zrcadel nenašel jsem cestu ještě dodnes.

…po nábřeží chödí tisíc dívek a všecky jsou stejné.

…ticho kolem těch věcí  chodí , bylo tou nejsmutnější básní na zemi, která kdy byla pro mne zpívána.

…ve kterém slovníku a na které stránce, našel bych slova lásky hodná muže: Měsíc, havran a růže.

… umírají staré jabloně, před žasnoucími zraky mudrců.

…za sedmi vrchy, sedmi řekami, jde starost o holi a prstem kývá.

…tak opuštění samotáři, na své lodi plují večerem, rybáři, kteří nerybaří a se složeným čeřenem.

… Ty tomu věříš? Nevím, snad! A stouhle nadějí jdi spat.

…prcháveje někdy od lidí, vidím to, co jiní nevidí.

…každá přichází konec konců zmuchlaná trochu od milenců, od polibků opuchlý má ret, co mi bude o tom vyprávět.

…ve století páry, elektřiny, máme radši bary nežli křtiny…víra , motocykl, naděje.

…jdou milenci, jsou šťastní nadějí. Smrt ovšem také líbá vášnivě.

komentář:

Jenom mistr umí každé slovo vyhladit k dokonalosti. A já vím co  dá to práce. Nikdy jsem neměl dost trpělivosti vykreslit všechny své naděje, touhy , přání, pocity. Pan Seifert se k tomu obětoval pro nás pro všechny.