Klenot s vnitřním pnutím. Taková je Praha. Město s démanty, jež se pyšní leskem a s lůzou vůkol. Lesk a bída. Ale to nakonec znají všechna velkoměsta. Každé takto skončí. To způsobuje pnutí mezi tím co je božské a tím co je lidské.
Uplynulo 400 let od té události. Jak ji přijmeme my? Jaké poučení si vezmeme z událostí, kdy lidé zapomněli na Boha a pod falešným pláštíkem teologických sporů, projevili zvířecké vlastnosti? Necháme se manipulovat dnešními pokřivenými panskými plány, nebo budeme hledat víru, naději a lásku? Podlehneme napětí jež vytváří a bude vytvářet svět kolem nás, nebo se schoulíme do Boží náruče?