Lubos Kolafa Litery

Jsme služebníky zákonů, abychom mohli být svobodní.

Podivný zástup policistů se volným krokem vydal ze vsi Bolevec do lesa. Dvě nablýskané pušky s bodáky a šest lopat s krumpáči. Rozkaz je jasný. Zlikvidovat chatrče tuláků a zasypat díry ve kterých přespávají v hluboké lesní rokli zvané Petrovská.

Kousek za rybníkem Strženka zástup zastavil vysoký, vousatý, statný tulák, ve zdvižené [...]

Z cyklu Hominem quaero – Hledám Člověka

Nic nového

Předscéna

Na plzeňských stráních před mnoha stovkami let. Lesy a jeskyně. Řeky plné křoví a rákosí.

‘Malá Liška‘ vylezl z houní a kůží. Rozhlédl se [...]

Z cyklu Hominem quaero – Hledám Člověka.

Oči do roku 1968.

Už je to tady.

Třídní měla pravdu. Bylo mi patnáct a ztrácel jsem iluze dětství. Komunismus je jenom divadelní podívaná. Moje ideály se propadaly postupně do propasti naivity.

Z cyklu Hominem quaero – Hledám Člověka.

Oči do roku 1968.

Zelenáč v pracovním procesu

Škodovy závody jsou velké město ve městě Plzni. Areál továrních hal obehnaný zaprášenou zdí. Brány ráno snědí tisíce zaměstnanců a odpoledne je zmuchlané vyplivnou.

Pracuji jako projektant. Toulám [...]

když se míchají vzpomínky s fantazií

Záchodky

Na náměstí malého městečka snad odjakživa byly veřejné záchodky. To aby mužský neoplachovaly rohy a zákoutí. Služba bývala zdarma na účet města, protože dle starosty , mimochodem pivaře každým coulem, je to levnější než čistit ta zákoutí a poslouchat nářky starých panen.

Ty časy jsou však pryč. Každé nároží [...]

Z cyklu Hominem quaero – Hledám Člověka.

Inspirováno Jiřím Vydrou, malířem a sochařem Berounského kraje.

Vizita

Blázinec je ústav, kde si vědci lámou hlavy nad divnými pochody v mozcích jiných lidí. Doktoři pátrají, kde se přetrhla niť.

Blázinec je nemocnice pro ty, co jsou na hlavu a na nervy. Ležíme [...]

Z cyklu Hominem quaero – Hledám Člověka.

Inspirováno Jiřím Vydrou, malířem a sochařem Berounského kraje.

Kachna v rakvi

Šel chudý malíř světem? To na mne neplatí. Já jezdím na kole. S větrem o závod. Paní Vránová, co prodává na hlavní ulici smíšené zboží, mi říkává: [...]

Z cyklu Hominem quaero – Hledám Člověka.

Inspirováno Jiřím Vydrou, malířem a sochařem Berounského kraje.

♫ Klavírista byl černooký. Černé oči co neodráží nebe, ale objímají vesmír. Hrál si s prsty na klávesnicích, jako si harjí velcí umělci. Pomalu a s radostí. Hnědý klavír se vyjímal uprostřed rozkvetlé louky, jako by [...]

Z cyklu Hominem Quaero – Hledám Člověka.

Oči z roku 1942

Hnědé oči byly neproniknutelné. A přece stačil jediný pohled, aby se zbláznil. Ruce měl najednou zbytečně dlouhé, nohy mu překážely, ústa suché řečiště. Díval se raději na žlutou hvězdu, přišitou na šatech, jak  zmizela pod hromádkou látky a bot. Zmizelo i černé slovo [...]

z cyklu Hominem Quaero – Hledám Člověka

Stojíme v dlouhé frontě na nádraží už několik hodin. Jako když ti odejmou sílu. Jako když máš šok. Jako když jsi chladem ztuhlý, tak se cítím.Držíme své kufry, vaky, mačkáme v rukou uzlíčky věcí, co nám ještě zbyly. Věci nás činí lidmi.Teprve až nám seberou všechno, až budeme [...]