Luboš A.F.Kolafa – Litery

Literární a jiné pokusy Luboše Antonína Františka Kolafy

Menu
  • Moje další stránky a stránky přátel
  • Novinky
  • O nás
  • úvodní
  • Vzpomínka na Artusche
  • Pro redakce
Menu

Rubrika: Hominem Quaero – Hledám člověka

Liberty

Zveřejněno v 04/02/201220/05/2012 od Lubos

Proč jsou nádraží špinavá? Protože nejsou domovem, ale strojem. Nádraží jsou jen křižovatkou cest. Jenom ulicí s nástupním ostrůvkem. Lidé se tu míjejí, potkávají, pozdraví a zase míjejí. Odhazují odpadky, zanechávají tu svoji minulost a těší se na budoucnost. Nádraží nejsou domovem, ale jenom strojem na přemísťování lidí. A přece tu každý den hledám svůj kout….

Číst více

Legum servi sumus ut liberi esse possimus.

Zveřejněno v 21/04/2009 od Lubos

Jsme služebníky zákonů, abychom mohli být svobodní. Podivný zástup policistů se volným krokem vydal ze vsi Bolevec do lesa. Dvě nablýskané pušky s bodáky a šest lopat s krumpáči. Rozkaz je jasný. Zlikvidovat chatrče tuláků a zasypat díry ve kterých přespávají v hluboké lesní rokli zvané Petrovská. Kousek za rybníkem Strženka zástup zastavil vysoký, vousatý, statný tulák, ve…

Číst více

Nic nového

Zveřejněno v 04/04/2009 od Lubos

Z cyklu Hominem quaero – Hledám Člověka Nic nového Předscéna Na plzeňských stráních před mnoha stovkami let. Lesy a jeskyně. Řeky plné křoví a rákosí. ‘Malá Liška‘ vylezl z houní a kůží. Rozhlédl se a zdlouhavě protahoval tělo. Byl hubený, čtrnáctiletý. Žebra a hubený nohy. Matka drhla před jeskyní kůže. Odporný smrad. „Nanos vodu.”, přikázala mu….

Číst více

Soukromá revoluce

Zveřejněno v 04/04/2009 od Lubos

Z cyklu Hominem quaero – Hledám Člověka. Oči do roku 1968. Už je to tady. Třídní měla pravdu. Bylo mi patnáct a ztrácel jsem iluze dětství. Komunismus je jenom divadelní podívaná. Moje ideály se propadaly postupně do propasti naivity. Na začátku prázdnin se táta vrátil z práce a přikázal: „Pomůžeš mi s něčím!” Slovo ‘s něčím‘ slibovalo…

Číst více

Trik na svědomí

Zveřejněno v 04/04/200921/08/2013 od Lubos

Z cyklu Hominem quaero – Hledám Člověka. Oči do roku 1968. Zelenáč v pracovním procesu Škodovy závody jsou velké město ve městě Plzni. Areál továrních hal obehnaný zaprášenou zdí. Brány ráno snědí tisíce zaměstnanců a odpoledne je zmuchlané vyplivnou. Pracuji jako projektant v dlouhé kanceláři s velikými okny. Hlavní úřednická budova u první brány. Občas smím…

Číst více

Záchodky

Zveřejněno v 04/04/2009 od Lubos

když se míchají vzpomínky s fantazií Záchodky Na náměstí malého městečka snad odjakživa byly veřejné záchodky. To aby mužský neoplachovaly rohy a zákoutí. Služba bývala zdarma na účet města, protože dle starosty , mimochodem pivaře každým coulem, je to levnější než čistit ta zákoutí a poslouchat nářky starých panen. Ty časy jsou však pryč. Každé…

Číst více

Mozek v čistírně

Zveřejněno v 04/04/2009 od Lubos

Z cyklu Hominem quaero – Hledám Člověka. Inspirováno Jiřím Vydrou, malířem a sochařem Berounského kraje. Vizita Blázinec je ústav, kde si vědci lámou hlavy nad divnými pochody v mozcích jiných lidí. Doktoři pátrají, kde se přetrhla niť. Blázinec je nemocnice pro ty, co jsou na hlavu a na nervy. Ležíme na pokoji dva:Já, Jirka a vedle…

Číst více

Kachna v rakvi

Zveřejněno v 04/04/2009 od Lubos

Z cyklu Hominem quaero – Hledám Člověka. Inspirováno Jiřím Vydrou, malířem a sochařem Berounského kraje. Kachna v rakvi Šel chudý malíř světem? To na mne neplatí. Já jezdím na kole. S větrem o závod. Paní Vránová, co prodává na hlavní ulici smíšené zboží, mi říkává: „Jirko, vy se zabijete. Vy, na kole létáte.” A já skutečně…

Číst více

vernisáž jednoho života

Zveřejněno v 04/04/2009 od Lubos

Z cyklu Hominem quaero – Hledám Člověka. Inspirováno Jiřím Vydrou, malířem a sochařem Berounského kraje. ♫ Klavírista byl černooký. Černé oči co neodráží nebe, ale objímají vesmír. Hrál si s prsty na klávesnicích, jako si harjí velcí umělci. Pomalu a s radostí. Hnědý klavír se vyjímal uprostřed rozkvetlé louky, jako by se tu skvěl pařez…

Číst více

Oči z roku 1942

Zveřejněno v 04/04/2009 od Lubos

Z cyklu Hominem Quaero – Hledám Člověka. Oči z roku 1942 Hnědé oči byly neproniknutelné. A přece stačil jediný pohled, aby se zbláznil. Ruce měl najednou zbytečně dlouhé, nohy mu překážely, ústa suché řečiště. Díval se raději na žlutou hvězdu, přišitou na šatech, jak  zmizela pod hromádkou látky a bot. Zmizelo i černé slovo Jude. V…

Číst více
  • 1
  • 2
  • Next

Motto:

Není nic hlubšího nežli mystika. Není nic dobrodružnějšího nežli Science fiction. Není větší lásky nežli Boží.

Nejnovější

  • NAVZDORY KORONA VIRU – PÁTEK 13. (Francezsko Novák) 15/04/2020
  • Otevři dveře a vejdi 30/09/2019
  • Co mne zaujalo – minulé století a totalitarismus 30/09/2019
  • Dekomprese 07/01/2019
  • Do nového roku 02/01/2019
  • Není nad… 23/12/2018
  • Už vím, že vesmír je utkán z Lásky 22/12/2018
  • Světlo z Betleheema 21/12/2018
  • Dva dědkové 29/04/2018
  • Pilná včela 16/04/2017
  • Temná noc 03/03/2017
  • Izrael haleluja 22/01/2017
  • Pšouch všemocný 27/02/2016
  • Klaun co se nesměje 15/02/2016
  • lehčí než vzduch 05/02/2016

Malé sbírky

  • Co čtu (6)
  • Fantasy (8)
    • historické fresky (1)
  • Hominem Quaero – Hledám člověka (12)
  • Malé písně (44)
  • Na procházce hlavou (32)
  • Ono Samo (5)
  • Plzeňské litofánie (10)
  • Poezie (2)
  • Temná noc (1)
  • Zefýr (9)
Leden 2021
Ne Po Út St Čt Pá So
 12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930
31  
« Dub    
© 2021 Luboš A.F.Kolafa – Litery | Powered by Minimalist Blog WordPress Theme