Nepodléhat panice,
                           vždyť nám jen přiškrtili čáru.
                           Všude plno policie, vojáků a celníků,
                           hlídají české hranice…
                           hranice s Rakousy a Němci,
                           přes které k nám z Talianska korona virus putuje
                           a ten náš stereotyp mění…
                           a on ze sarsu mutuje,
                           díky za pochopení…

                           Zavřeli nám školy, kina divadla
                           a jedna úča řekla: ,,To jsem  teda dopadla!‘‘
                           Byla trochu starší, dříve narozená,
                           pro kybernetiku nebyla tak vyškolená.
                           Přijímat vyhotovené úkoly On – line
                           a touto cestou zadávat i učivo
                           nestačit nákup, žvýkat tvrdé pečivo…
                           no to je teda k pobláznění.
                           Stav nouze nám Hamáček, ministr vnitra vyhlásil,
                           jako ze zákonem se s tímto vytasil.
                           A je tu i jedno z pozitiv,
                           není jen jedno, pozitiv je víc…!
                           Krom solidárnosti, vzájemné pomoci,
                           zvládáme příznaky nemoci,
                           na kterou občas někdo exne.
                           Zvláště my staří, zdá se,
                           že máme to spočítaný…

                           Co ty náš kovídku, co ty na to říkáš,
                           nebo jen jako vždy, bakteriemi plýtváš?
                           No sláva, letadlo přiletělo z Číny,
                           ptám se: ,,Pamatujete na hru z dětství, s 
                            kyblíčkem plným špíny?‘‘
                           Ne, tentokrát nás, celý svět, zásobují rouškami a 
                           respirátory,
                           které si neumíme v EU, ani v Americe vyrobiti 
                           sami.
                           A tak v nás posílili životodárnou sílu,
                           že nepřijde, oddálíme a když, umírat budeme v 
                           míru.

                           A co naše čistá duše, ještě je k mání…?
                           Nebo je naše psýcha jen k politování…?
                           A ty náš Bože,
                           kde jsi, když v naší mysli sídlí hoře…?
                           I Ježíš na kříži ve své nouzi volal: ,,Otče, kde 
                           jsi…!?‘‘
                           Ne korona virus, ale Tebe máme v sobě,
                           Vzkříšeného, ne položeného v temném skalním 
                           hrobě!

                                                                                                                                                        Francesco, 13.03.2020. PÁTEK.



            VTÍPEK….. Máme dvě věřící profesionální zpěvačky. Kubišovou a Rottrovou. Martu a Marii. Ještě bychom k nim potřebovali přičarovat brášku Lazara. Ale toho by mohl suplovat nějaký korona virový zpěvák.                                                                                                                                                           

Francesco, 13.04.2020.

Temná skála ošlehaná mořem
ve vesmíru ovázaném mašlí
mléčné dráhy.
Slavík na původně modrém nebi
zkusil Vivaldiho Gloria
jen jako pokus.
Myšlenky jak dlouhé liány
vyrábí z mozku ementál
ale příliš děravý.
Na konci není vytoužený cíl
ale jen další cesta
do nikam a dál.

Hloupě nelze žít každý den a tak jdu na pivo.

Mám rád Jezulátko bez šatiček

a tiché kostely mne k nebi povznášejí

a třeba i usnout v lavici pod křížem

a jen tak s ním být a nic víc a nic méně.

Svět mne nutí uklízet hračky a ruší hry

a do snů vchází tisíce povinností

a do hlavy se tlačí propaganda světa

a všechny ty chamtivosti a pomsty.

A také lásky ruší poklidné moře vln

bouře trápí srdce a lži ničí hlavu.

Jsem z toho všeho unaven a oči se klíží

ponořen do vymyšlených románů.

Jen jedno jsem se ještě nenaučil:

umírat jako Umučený na kříži, ten samý rok

co se narodil a stal chlapcem tesaře

a učit druhé víře, jako On učil svou mámu.

Snad dozraji až na pokraji odchodu,

snad dozvím se své pravé jméno,

až před Ježíšem králem a Marií královnou

stanu nahý a bez hraček a snů.

Jedním snem jsem si už dnes jistý

Vesmír je složený z lásky

Je smutek co tíží a je smutek co léčí.

Smutek po Kristu přivádí duši zpět.

Je veselí, co přejde v bolest srdce

a je radost co duši odlehčí do nebe.

A jak se střídá den s nocí , tak i duše

dýchá smutek i radost, štěstí i bezmoc

na své pouti padá a znovu vstává,

ale jen tehdy se znovu k pouti přiměje,

 když vidí svůj cíl  hvězdou ozářený.

Proto každým rokem od pradávna

znovu a znovu rozsvěcují čisté duše

světlo z Bethleema, aby naděje ožila

a do duše vlila novou touhou žít.

Není duše pražádné, která by světlo svící

odsoudila a zhasila je s nenávistí, protože

plamének bezmocný je vnitřní silou

touhy po něčem tajemně vzdáleném.

A také i ten, kdo vzteky mečem sráží svíce

a jak hlavy nepřátel vše nenávidí,

doma pak tu svoji svíci rozžíná

a jí svěřuje svůj žal.

Dva dědkové, když se potkají
úkosem na sebe hledí
a ptají se potají,
zde o druhém něco vědí.

Jak poznat se po letech?
Podoba se mění a čas letí
jedno však už skromně vědí,
že svět se bez nich mění.

Izrael – haleluja
Ještě slunce svítí
a z hvězd nemizí
andělů stopy vedle tvých
a v čase samoty
do klubíčka schoulený
v náručí pouště
hledáš stín.

Máš jen jedno přání
a nyní žít
zanechat trápení
a nyní žít
ani minulost
ani budoucnost
a nyní žít.

Měníš jen to,
kam dosáhne tvá ruka
chodíš jen tam,
kam máš sílu jít
ale tvá mysl
daleko předaleko
mezi hvězdy letí.

S andělem světlo
nese do chanuky
do temných zákoutí
lidské  duše,
která z utrpení
smysl žít přenese
až do nekonečna.

Izrael – Aleluja

Ještě slunce svítí
a z hvězd nemizí
andělů stopy vedle tvých.

(2017 k desátému pietnímu setkání na výročí transportů židů z Plzně v Plzeňské Synagoze)

Upšouch jsem se v tramvaji
jedné paní u hlavy
Naštěstí seděla
a elegantně omdlela.
Lidé hnedka vedou řeči
o nemravném chování
Jedni, že je to jen křečí
a přírody volání.
Kdo určuje co je správné
a co zase správné není?
Za co mohou politici
Za co zase Unie?
Nakonec se prokázalo
že za vše může emigrace
prezident
a čínské delegace.
Pšouch vyvanul z tramvaje
a pravda se zjevila:
politiku dělají
Češi v noci v tramvaji.
Paní co omdlela
Populární nebyla.

Jak smutno
Netopýři loví opozdilý hmyz
Jak černo
Na nebi pořád stejný obraz
Nešeptají
dnes hvězdy mlčí v mracích
Jak prázdno
v mé duši nikdo není. Nikdo.
Ve svěráku
křičí má hlava k prasknutí.
Milosrdenství je
jediná skutečná šance
jak zahodit sám sebe.
Tolikrát jsem zradil člověka
a sebe opustit nedovedu.
Na kolenou
jak trapný klaun v trenkách
s pažemi nad hlavou
se vzdávám lásce.