Uhnul jsem z cesty na pěšinku. Lákal mne let a křik ptáka za kopcem.Na konci cesty jsem našel malý vesnický hřbitůvek. Kdyby však o pár vteřin dříve zazpíval skřivánek zahnul bych ach zahnul, na opačnou stranu. Náš život podléhá náhodné volbě. Rozhoduje se samo. Ale i z hospůdky se jde nakonec kolem hřbitova. (pro celou sbírku klikni na nadpis)
ONO SI SAMO HLEDÁ
(U MÁMY NA ZÁPRAŽÍ)
Na jaře pod hvězdami
*
Za oknem do zahrady, zpívali ptáci. Zakřičel jsi a oni naráz vzlétli. Nemyslím na znamení, nevolám sudičky. Prostě vzlétli poděkovat za dalšího člověka.
Už jsi nepatřil jenom tátovi s mámou a sobě, babička tě svázala křtme s ostatními předky.
Abys ses měl kam vracet. Z cest smutku či radosti.
Hvězdy si zapisují do deníčků. I ty máš svůj list. Ráda bych jej četla celý. A nejen tvůj. Přečíst celý svět, bych jednou chtěla. Pak víc bych měla ráda lidi a víc i sebe.
Někdy rozpomenu smrt. Nevzdoruji krájení úseček. Nepátrám po přímce do neznáma. Žiji včera a dnes. Zítra jen jestli se probudím.
Ono si to vzdychá samo. Samo odečítá dny. Samo si jde a my s ním. Je příjemné neovládat vesmír. Když nic nemusíme, pak jsme svobodní, protože můžeme.
Málo jsi byl s mámou doma. Odlétal jsi do neznáma.Lásky i sny jsi utajil. K polámaným stvolům jsi se nepřiznal.Ale vrátil jsi se. Já to věděla: všechny konce končí na začátku.
*
- Nejdřív miloval jsem
- mámo,
- Tisíc princezen
- Pak bránil indiány
- Styděl jsem se
- mámo,
- Brát tě za ruku
A později?
Když jsem vykvétal v mladíka
vnímal jsem jediné
- Dívčí pokojík od naproti
- se stínem slečny
- který nebyl pro mne
- Na nebi hvězdy
- A touha k oknu přeletět
- První láska
- protékala mezi prsty
- a srdce praskalo
- Jí jsem však nikdy nepolíbil
- První vášnivé políbení
- Bylo jen ze smutku
- nad ztraceným snem
- Nyní už vím, že slečna
- ti mámo byla podobná
*
Sedáváme spolu na zápraží. Máma a syn. Ono si to vzdychá samo. Samo odečítá dny. Samo si jde a my s ním. A přece vím, že budeme s hvězdami zpívat děkování.
Léto u moře
Pod námi širý svět. Na křídlech ještě chmýří.A malin bezpočet. Sladkých od slunce a včel. Tvé nahé tělo – hebká mořská pláž. Těším se na příboj.Na opilé námořníky, co vesele opouštějí moji loď.
Jsem kapitán a tvůj hrdina
Léto bez knoflíčků a bez zipů. Vznáší se na vlastních křídlech A smíchu, že přetéká. A veselí voní po vínu. Až za dlouhý čas budeme hledat stín. Vzpomeneme na starý hrad s tátou a mámou na nádvoří..
*
Blíží se zima na mámině prahu
Táta už si spí
Krabice fotek s chmýřím vzpomínek
Jak stará truhla
v máminých vlhkých očích
Ono samo pobrečí a samo přebolí
*
Houpe se, houpe, kocábka mladosti. Na vlnách náhody, k šťastnému pobřeží. Blýská se mámivě. V hlavě milión přání. Ale času dost. Času dost. Času je dost.
*
Ono si samo zesmutní a vyzlatí list.
Tak jako každé mámino léto
stírá prach z lavičky na zápraží.
Vlas šedne a ruce se pospojí.
k modlícímu mlýnku :
tak pěkné,tak pěkné, tak pěkné léto.
I smutek chutná jak staré víno
*
Já mámo sladce žil. Voňavé vzpomínání. Tak díky. Víc říct neumím.
Podzim v zahradní restauraci
Chlapský svět dívá se na sebe i na smrt. Jsme rozhodnuti zemřít. Jsme rozhodnuti žít.
*
Hledám sebe
v moři lidí
Však je nás mnoho
nepatrných
*
Skrz sklenku koňaku až k zamčeným dveřím.Jednou je hospodský odemkne, zarezlá vrátka s pěšinou na útesy.
*
Po zavírací době
nic už nebolí.
Zameteny jsou
do zítra
*
Srazit paty a hlavu zvrátit vzad. Slzy polykat .A prapor nést.A pak se objímat
s tátou na zápraží.
*
Stačí jen dnes
Ani včera
Ani zítra
Se políbit
*
Každý sám za sebe. A přece bok po boku stavíme se do zástupů stejnosti. Nejjednodušší bývá nejtěžší.
*
Muži pláčí do peřin
Zítra zas s úsměvem
Se sklenkou koňaku
smějí se smrti
*
Parta chlapů ze zahradní hospody vesele i falešně zpívají si na cestu k ženám hluboko v údolí.
Něžným se klíží oči, ale čekají až klíče zacvakají v zámku pro souznění.
Modlitba při západu slunce
Stařenka sedí na zápraží a potichu zpívá .
Bylo by krásné vrátit se k rozkvetlé jabloni.
Hloupé je rozkrojit jablíčko poslední.
Kleká za odpuštění .
Slyší kroky Prosím ještě ne!…
Protentokrát šlo jenom kolem
Ono si samo chodí Ono si samo bere
Šlo jenom kolem k dlouhému zástupu žen, dívek a květin,
jež u pramenů blaha s pohárky na kolonádě upíjí věčnosti.
Až přijde příště kroky se zastaví
Prosím ještě ne. Čekám totiž na syna
Zimní procházka
Stříbří se sněhu
na lesklé vyhlídce
zazmizí prachu
vzpomínek
Stromy sázeli ohnutí k zemi
Děti nedohlédnou do korun
Zanechali stopy, které se roztají
v srdci těch co čekají u branky s nápisem
Jací jsme my, tací i vy budete
Láká nastevřená
klíč schválně ztracený
Zlatí se berla osmdesáterem svící
na břehu trosečníků
Skromní jsou a mile mne vítají
a pozdravuj ať se nikdo nebojí
Po nás stopy, které roztají
v srdci těch co čekají
u branky rezaté
A vše je jinak ale to nevadí
upíjíme z pohárků každý na své dno
