Můj Kristus se narodil v roce 1968

Jak jsem přišel, odkud jsem vyšel

Úvod:

Revoluce jsou dobré jenom na něco.Revoluce provětrá zatuchlou stodolu. Některé cennosti jsou vyhozeny.Zároveň však odhalí neschopnost uklidit stodolu úplně. Některé staré věci, by se totiž mohly někdy hodit. Nedostatek odvahy a někdy i síly vyčistit stodolu, ukazuje že vyčištění Audiášova chlévuje jenom poučný mýtus. Revoluce je to, jak říkal pan Šimek v divadle Semafor, že sedící v tramvaji pustí sednout stojící. Ale tramvaj jede dál po kolejích dějin. Po euforii přichází realita a realita je předzvěstí zklamání  z reality. Na opravdovou revoluci je lidský život krátký a tak spíše jak revoluce mění dějiny obyčejný vývoj. Asi podobné je to z reformací církve. Když začne být část ovcí nespokojená, hledá travičku na jiných pastvinách. Když spasou trávu mimo hlavní pastvu,vrací se zase ke stádu. Jsou poučeni o Boží milosti. Boží milost je totiž nechává odejít a znovu přicházet, reformovat reformátory, aby se z nových reformátorů stali příště ti, které je nutno reformovat. A právě tenhle zdánlivý koloběh, ono nesmyslné točení se v kruhu, je z jiného pohledu pokrok. On to totiž není kruh, ale spirála. Stejně tak to bylo s mým Kristem.

Celý příspěvek

JOCHANAN

(Ze sbírky Zefýr)

 

JOCHANAN

 

Byla stará a nespokojená. Jejího syna opustil Bůh. I ona zůstala opuštěná. Bez Božího hlasu, bez Boží přítomnosti. Manžela dávno mrtvého. Ten muž, co se o ní staral, byl mladý a silný a plný energie. Musela jej poslouchat, nedalo se mu odporovat. Jeho láska byla láska syna ke staré ženě. Jí se však zdálo, že se stará z povinnosti. Slíbil to umírajícímu. Takové sliby jsou závazné. Přes všechnu přítomnost lidí, přes jejich zvědavost na minulé časy, přes neustálé otázky po všech jejích tajemstvích, zůstávala sama. Sama se svojí prázdnotou. Bože. Bože proč jsi mne opustil?

Celý příspěvek

LAZAR

(Ze sbírky Zefýr)

Přízrak

Lapená moucha protrhla skvostnou pavučinu. Život pavouka za cenu smrti . Nedobrovolná oběť zbořila pavoučí chrám, aby dala vzniknout novému.

Všechny příběhy spolu souvisí. Vytvářejí obraz, který hmotní lidé nevidí. Obraz, jež se však srozumitelně odehrává před očima Boha. Příběhy spolu souvisí. Tak jako malé prameny souvisí s velkou řekou.

Celý příspěvek

Nikodém

(Ze sbírky Zefýr )

Sanhedrin

Jako pevnost je židovská rada. Jako bezpečné město s lázněmi a odvodem splašků. Jako město s vodovodem. Jistota. Řád.

Máš otázku? V radě získáš odpověď. Máš problém? Rada je moudrý tým. Více hlav, více rozumu.

Mezi farizeji byl člověk jménem Nikodém, člen židovské rady. Ten měl otázku. Ptal se: „Co je víc? Rozum nebo srdce?“ Celý příspěvek

Jidáš

Z cyklu Zefýr

 

Jidáš

I.

Bylo mu třináct když se modlil: „Pane, znáš mne lépe, nežli já sám. Znáš mé srdce i ledví. Víš jak jsem se narodil a z koho. Jako znáš mne, znal jsi mého otce i moji matku. Mohu jenom já sám za své sklony?“

A jindy se modlil : „Proč vidím, co druzí nevidí. Proč slyším, co druzí neslyší?“

Myslel tím své bratry a sestry. Slyšel hlas a oni jej neslyšeli.

„Jidáši?“, smála se mu nejstarší dcera Otcova Miriam, když byl ještě hodně malý chlapec,, „Jidáši? Kolik fíků přinese dnes otec? Vak nebo dva?“

Když odpověděl dva a otec skutečně přinesl dva vaky, neřekla obdivně, jsi prorok, Jidáši, ale smála se, jsi hádač nad hádače. A hned sebrala několik fíků do dlaní a pak se smála a ptala se: „Kolik fíků mám v ruce, Jidáši?“ Ale Jidáš už nevěděl, protože mu hlas přestal napovídat. Byl malý a bezmocný.

„Neuhodl jsi. Nedostaneš odměnu.“, smála se Miriam a snědla fíky a on žádný nedostal. A tehdy, když hlas zmizel, cítil se opuštěný, unavený a prázdný. Cítil se posmívaný.

Jidáš si tajně vzal fíky z vaku a Josef, starší bratr to hned běžel říct Otci. Otec se zlobil :“Vzal sis Jidáši, co ti nepatřilo.“ A byl potrestán. Nikdo mu nenaslouchal, když říkal: „Miriam mi nedala můj podíl fíků.“ Nenaslouchal mu otec, nenaslouchala mu matka: Jenom zašeptala: „Život, není vlna z ovcí, Jidáši. Zvykej si.“

Když byl o pár let starší, chodil Otci pomáhat stloukat fíky. Sbíral je z látky kolem stromu a pak je s otcem třídil podle velikosti. Otec mnoho nemluvil. Přesto se mu Jidáš svěřil s tím, že slyší hlas. Otec mávl rukou: „Dej si pozor na podsvětí, Jidáši.“

„Nemohu, Otče dávat pozor. Nemohu říci: hlase mlč. On si mluví, kdy chce a mlčí kdy chce.“

„Kdo neovládá svůj jazyk je nedokonalý muž, Jidáši.“

Pak předpověděl záchranu Izraeli. Miriam už byla vdaná za muže a měla děti. „Jsi jen hádač, Jidáši. stloukač fíků. Nejsi prorok.“, zasmála se a dál v klidu kojila.

Otec už byl na umření, když prohlásil: „Jidáši. Ať máš hlas nebo nemáš, co je mi do toho. Zítra či pozítří už popluji Hádem k smrti. Jak poznám, zda tvá proroctví jsou pravdivá? Řekni: Jak? Prorokuj k jiným, ne ke mně.“

Matka už nežila. Zemřela v křečích. Jidáš jí držel za mrtvou ruku a sténal nad ní: „Život není vlna z ovcí, mami. Opravdu není.“

II.

Jako sběrač fíků předpovídal úrodu. Někdo ho bral vážně , ale mnoho mužů se jen smálo. „Máš jenom dvě možnosti, Jidáši. Buď bude úroda nebo nebude. Z poloviny se vždy trefíš a s trochou štěstí i vícekrát za sebou. Realisti. Hlasy je nezajímaly, Bůh je zajímal jen v modlitbě za větší výdělek.

Zélóti obdivovali jeho proroctví. Prohlásil totiž, že Izrael bude zachráněn. Někteří sice říkali : „Prorokoval záchranu, až když se o záchraně dozvěděl od nás. Co je to za proroctví, když opakuje , co slyšel? Říká jenom to co slyšel od nás.“

Ale Jidáš uvěřil slovům svého hlasu. Získal vážnost alespoň u některých mužů. Kdo má víru, kdo má jistotu, je víc nežli nejistý člověk a víc nežli člověk bez názoru.

Když se objevil Jan, co křtil vodou, chodíval za ním. Když nebyla práce , naslouchal Janovu káravému hlasu. „To je opravdový prorok. Větší nežli já.“, říkával.

„Izrael potřebuje znovu naroubovat.“, opakoval Janova slova česačům fíků.“Duch Boží se ztratil z lidu Izraele. Abraham, Mojžíš, Eliáš měli ducha a prorokovali a činili mocné divy. Kde jsou proroci dnes? Kde je Duch, aby nás posílil. Izrael zhřešil a potřebuje nového Mojžíše, či Eliáše. Přijde ten, jenž bude křtít Duchem.“ Tak mluvil Jidáš česačům fíků. Oni pokyvovali a naslouchali více nežli dříve. Byl totiž čas pro proroctví, nastal čas pro změnu, nastal čas pro příchod Krista. Naslouchali a divili se tomu, co říkal Jan a co opakoval i Jidáš.

III.

Když se na scéně objevil Ježíš z Nazareta, přešel Jidáš na jeho stranu. Česačům fíku řekl: „Odcházím, abych se podílel na záchraně Izraele, o níž jsem vám říkal.“ A česači fíků mu naslouchali s velkou vážností, protože ten, kdo smí chodit s Ježíšem, není jen tak někdo. Ježíš je mocný léčitel. O Ježíšově mesiášství byly sice velké pochybnosti, ale na druhou stranu, nikdo neví, kdy začne foukat vítr. Ani kněží nevědí. Zkouší Ježíše. Zkoumají jeho činy. Říkají: „Může dobré přijít z Nazareta?“ Ale česači fíků poznali, že kněží si nejsou jisti.

Jidáš hlásá spasitele a volá o záchraně. Česači fíků jsou u vytržení. Obdivují Jidáše. Jidáš je prorok. On prorokoval záchranu už od dětství. Jeho hlas je hlasem Boha. Jidáš je konečně uznávaný mezi svými. Od dětství poprvé.

Jenže před novou sezónou přišlo nové hodnocení. Scéna se změnila. „Ježíš vyhání démony pomocí démonů:“, prohlásili kněží.

Česači fíků proto obrátili svůj názor. Jidáš není prorok, ale má démona, tak jako ho má Ježíš. Už nebyl obdivován, ale obáván. Už nebyl v úctě, ale v opovržení. Hoden kamenů a ne palmových ratolestí. Jak vrtkavá je mysl sběračů fíků. Jak krátká byla sláva proroka.

„Kdybys byl prorok, naprorokoval by sis majetek.“, posmívali se jeho vetchým šatům.

Dostal vztek a ukázal jim měšec s penězi. Ukázal jim, co mu nepatří. Neřekl jim, že peníze nejsou jeho. Neprohlásil: „Nemám žádný majetek.“ Ukázal jim plný měšec a oni byli užaslí. Skoro se museli posadit z úžasu.

Jenže česači fíků nejsou dnešní. Nenarodili se včera. „Ukradl jsi je.“, zvolali a jali se jej bít. Stříbrné peníze se rozsypaly. Když česači utekli před blížící se chrámovou stráží, chybělo třicet stříbrných.

„Máš démona?“, ptali se strážní, když viděli jeho šílené oči a když viděli jak třesoucíma rukama sbírá mince.

„Kde jsi vzal tolik peněz?“, zeptal se velitel stráže.

„Nepatří mne.“, syknul Jidáš, „Jsou Ježíše Nazaretského.“

„Říkal jsem hned, že máš démona.“, zvolal velitel, „Stejně , jako tvůj Pán.“

Přetáhl Jidáše holí a druhý strážce mu přidal kopanec: „Táhni odsud, zbídačelý otroku.“

Zpoza rohu se mu smáli česači fíků : „Jsi prorok? Proč ses tedy nezachránil?!“ Pak propili co ukradli.

Smál se však ještě jeden hlas. Hlas, který Jidáš rozpoznal mezi tisíci hlasy. Hlas, který slýchával od dětství. S Jidášem se točil svět. Byl jako orel padající střemhlav. Jako když vypije mnoho vína.

Hlas ledově prohlásil: „Tvrdil jsi, že přijde záchrana?!“

Jidáš čekal co bude dál.

„Jenže Ježíš neplánuje záchranu. Kam tedy přišlo tvoje slovo? Mají pravdu česači fíků?!“

Jidáš klesl na zem a těžce dýchal.

„Máš démona.“, slyšel hlas svého otce z dalekého Hádesu.

„Říkala jsem ti, že máš dávat pozor. Život není vlna z ovce.“, ozval se hlas mrtvé mámy.

Ostatním učedníkům neprozradil, že mu stráž ukradla třicet stříbrných. Začal omezovat své výdaje i výdaje ostatních, aby ztracené peníze vrátil do pokladny.

Ježíš si jej vzal stranou : „Jidáši, peníze jsou marnost. Marnost nad marnost. Modli se o Ducha, ne o život.“

„Mám hlas. Od dětství slyším hlas.“, řekl Jidáš.

Ježíš pokýval hlavou: „Byl ti dán, abys vykonal, co je třeba.“

„Co o mne prorokuješ, pane?“, zeptal se Jidáš

„Modli se o Ducha, abys unesl tíži života. Život není vlna z ovcí.“, odpověděl Ježíš.

Jidáš byl ohromen. Je to Boží syn. Musí to být on!

Jidáš se modlil o Ducha, který by jej pomstil u česačů fíků. Modlil se za Izrael, aby jej Ježíš zachránil. Modlil se za sebe, aby unesl tíži života. Modlil se za zélóty, aby byli připraveni k obraně pravdy a spravedlnosti.

Zeptal se Ježíše : „Zachráníš Izrael v tomto čase?“

Ježíš mu odpověděl : „Není tvoje záležitost znát časy a období.“

„Mesiáš má přinést spásu Izraeli.“, namítnul Jidáš.

„Copak nevidíš uzdravené, copak se nedějí Boží zázraky a neslyšíš mé slovo?“, zeptal se Ježíš.

„Kde vezmeme armádu? Kde jsou naše meče?“, namítnul Jidáš, jakoby neslyšel.

„Zemřu Jidáši. Stanu se měděným hadem na poušti. To je mé slovo o záchraně. Kdo na mne bude hledět, bude zachráněn.“

„Hlas sliboval záchranu pro Izrael. Nejsi od Boha, máš-li zemřít bez vítězství.“, prohlásil Jidáš.

„Tvůj hlas je hlasem démona.“, odpověděl Ježíš.

A v tu chvíli do Jidáše znovu vstoupil démon. A Jidáš zatvrdil své srdce.

A v ten čas Jidáš věděl co udělá.

Nedělal co chtěl sám, dělal co musel. A dělal to s přesvědčením.

….

Když psi vkládal oprátku na krk, spatřil pod stromem mrtvého osla.Naposledy si položil otázku : Mohbu jenom já za své sklony?

A pak skočil dolů. Nohy visely kus nad mrtvým oslem.

Spolu s nimi

z cyklu Zefýr

 

Ježíš stoloval s hříšníky….

„Oni tě všichni berou jako zázračného muže, proroka.“, řekl muž, který nevypadal nijak chudě,“Odvolávám se na tvoji pověst, jež tě předchází, a prosím, abys prominul, moji otázku.“

Ježíš přikývnul.

„Co přinášíš těm, kteří si vědí rady se životem a nepotřebují návod od druhých lidí?“

Celý příspěvek

Zefýr

Úvod

Zefýr znamená vánek, vlahý západní vítr. Myslím, že to je dobrá charakteristika mého záměru a správný popis mých osobních možností jej uskutečnit. Vánek si věje kam chce a právě tak činí má mysl. přiznávám, že sedám k čistému papíru, v elektronické podobě a nechávám mysl vanout kam chce.  V příběhu Lazara jsem napsal větu ‚Lapená moucha potrhla  pavučinu.‘ a pak jsem dopsal‚skvostnou pavučinu‘ a pak už jsem jenom psal, co jsem viděl ve své mysli. Musím však přiznat, že správnou charatkteritikou je i výklad : vlahý západní vítr. Proč? Protože má mysl je už mnoho let naplněna západním výákladem evangelia, protože má pamět obsahuje mnoho přečteného církevního materiálu. Jsem ve své podstatě chaotik a tudíž i má paměť je chaotická a chaos přispívá i k nekatechetickému vyprávění. Celý příspěvek