Všechny hrůzy světa
počátek mají
ve velkém omylu.
V omylu lidského ega
které věří,
že má pravdu
že rozpozná
pravdu a lež.
Každý z nás si myslí,
že ví co je správné
Každý z nás věří,
že jeho ego
vše myslí jen dobře
a to i zlo,
je-li nějaké.
Život je jak rybářská síť
jejíž oka jsou propojena.
Velká ryba jí celou napne
každé její oko a uzlík.
A tak celá síť ví
že cosi ulovila.
Vesmír je nekonečná síť
A cokoliv se stane
cokoliv kdo vysloví
cokoliv koho napadne
vše se v síti projeví.
Je-li úlovek zlý
napne síť
je-li úlovek výtečný
napne síť
a dokonce
zdánlivé nic
napne síť.
Ani zlý úlovek
ani ten výtečný
ani nic neudělání
nemůže síťi
vzít napětí
prostě se cosi děje.
Je-li síť
čímkoliv napjata
předává vzruch dál
a dál a ještě dál
Nikdy nedohlédneme
k čemu se to dělo
Zklamané ego
se snaží prohlásit
vzruch za dobrý
a nebo za zlo
ale je to jen omyl.
Velký omyl.
A co rybář?
Ví, zda sítí cloumá
dobré či zlé?
Kdo to ví?
Jen ego bude čemusi věřit
Ego totiž nesnáší nevědět
Tajemství je mu protivné.
A protože slova píši já,
já, to jest moje ego
Je jisté, že napínám síť
vlastním omylem.
Omlouvám se.
Jinak to neumím.
zobr.: 49