Lubos Kolafa Litery

A jejda dějiny !

admin — Sun, 10 Jan 2010 06:48:18 +0000

Stroj času tiká jako kyvadlové hodiny v obýváku. Pomalé tik a za chvíli tak. Z jiného úhlu pohledu se dějiny odvíjí jako zrychlený film. Čas rychle střídá jaro, léto podzim, zima, dětství dospělost stáří. Ještě před pár stovkami let neexistovali cesty, domy byly dřevěné, tu nějaký Germán, tu nějaký Slova. Občas šarvátka. Každodenní starost o chleba. Zdá se výhodné mít panovníka. Je bohatý, může si dovolit platit vojáky, je to náš ochránce. Pro první Přemyslovce se začínalo zdát být výhodné, sjednotit poddané vírou. Nejprve Němci z Mohuče, později Cyril s Metodějem z Byzance. Ať si lid vybere. Latinskou mši nebo Slovanskou…. A o pár století později: Ale. Ale . Ale. Zdá se, že kromě panovníka, panuje i bohatá šlechta. Ale . Ale. Dokonce i církev má velké slovo. Lidí přibývá a přibývá problémů. A tohle ne. To tedy ne. V církvi nechceme nešvary. A to ne to tedy ne. Panovník si dělá příliš, co chce. A ti jeho rádcové! Hrůza pomyslet jak myslí jenom na sebe. To chce válku pánové. Trochu se poprat a hned bude veseleji. trochu přemístit zatuchlé majetky. A heleme se. Církev už vlastní třetinu polí. Dostala je od zbožných lidí. To je sice pravda. Ale tohle jsme si nedomluvili, aby nám konkurovala. My, král, jsme si ji pozvali, aby lid stmelovala, ale aby poslouchala mne a ne nějakého Krista či Papeže. Všechno má být podřízeno králi. Hojta, hojta, hojta. Tohle ne , panovníku, to ne. My nechceme být závislí na laicích, na lidech, my patříme Kristu. A tak tedy do boje. Tvoji kamarádi budou s tebou. Moji kamarádi budou se mnou. Ať se děje vůle Boží. Kdepak vůle Boží, volá mnich. Bůh nebere svobodu, ale dává. Co zasejete, to sklidíte. No vida, že to jde. Pár Josefínských regulí a špetka Marie Terezie a už je zase rovnováha. A to ne. My chceme žít, volá šlechta. My chceme dál mít pracovní síly zajištěné. Pryč s městy, pryč s továrnami. Dělnická třído, to si přece nenecháš líbit. To tedy ne. Internacionála. Spojte se. A hele to je něco. Kulomet, tank a letadlo. Páni to jsou bitvičky. A těch mrtvých. Lidojedi by měli zásoby na celý život. Pár miliónů lidí sem. Pár miliónů lidí tam. Však se narodí noví. A hele : černých je víc jak bílých. To bychom jim mohli otrokářství oplatit, co říkáte? A křesťanů už bylo taky dost. Co takhle muslimství? A já vám na to kašlu. Neblbněte. Vždyť to jsou také lidé. Víš co , já jdu na pivo. A vy pojďte také. Vždyť je život krátký.

TŘEMOŠENSKÝ RYBNÍK

admin — Sat, 17 Oct 2009 16:03:58 +0000

Ze sbírky Plzeňské litofánie

Hnědé oči byly neproniknutelné. A přece stačil jediný pohled, aby se zbláznil. Ruce měl najednou zbytečně dlouhé, nohy mu překážely, ústa suché řečiště. Díval se raději na žlutou hvězdu, přišitou na šatech, jak zmizela pod hromádkou látky a bot. Zmizelo i černé slovo Jude. V plavkách vypadala neznámá dívka jako bohyně z učebnice dějepisu.

„Uhranula mne.“,napadlo ho. Usmála se a vešla do vody. Bohyně. Nymfa. Došel až ke břehu. Teprve, když mu do jedné boty, natekla voda, zastavil.

Doplavala na druhý břeh. Otočila se. Byla překvapená, že silueta mladíka nezmizela. Byla udivená, že stojí oblečen ve vodě. Váhala, zda se má vrátit. Pak se rozhodla: „Nemá tady co dělat. Rybník je vyhrazen pro nás. Ne pro árijce.“

Plavala zpátky a mladík se zvětšoval, byl výraznější.Měl stále udivený výraz, tak jako před chvílí.Váhala, nebylo už kam plavat, dno jí hladilo břicho. Rázně vstala a šla si pro utěrku. Koutkem oka viděla, jak ji ujídá očima.

Utřela se, navlékla šaty.

„Nějaký problém?“, zeptala se chladně.

Mlčky zakroutil hlavou. Snažil se rychle vymyslet, co udělá. Když zvedla těžkou tašku, vyhrknul:“Já bych vám pomohl.“

Zastavila se. Jejich ruce se dotýkaly. Hnědé oči vytiskly milión otazníků.

„Kdo bude spatřen ruku v ruce se židem, bude s ním nakládáno jako se židem.“,řekla tiše.

„Chci být židem.“

„Asi jste se zbláznil.“

Pokýval hlavou: „Do vás.“

Usmála se a sedla si do trávy. Našel si místo vedle ní.

„Nebudete smět do parků, do divadla, do kina.“

„Budu jen tam, kde budete vy. To mi stačí.“

„Já milovala chodit do kina a ráda se koupu.“
„Budu se učit plavat s vámi.“

„Neumíte plavat?“

„Naučím se to.“

„Smíme se koupat, jenom vTřemošenském rybníku. Také nesmíme do kaváren, restaurací a na poštu. Nesmíme chodit do školy.“

„Přestanu také chodit do školy. Budu s vámi ve dne i v noci.“, zčervenal se a sklopil oči.

„Nikdy mne nepolíbíte za tmy. My totiž nesmíme po osmé hodině ven. A nikdy si mne nevezmete za ženu.“

„Vezmu si vás.“

„Nevezmete. Sňatky árijců se židovkami jsou zakázány.“

Pak se k němu naklonila a dlouze jej políbila. Byl ohromený. Byl omámený jejími rty, slinami, jazykem. Nemohl nabrat dech. Její oči byly plné hvězd. Nekonečný vesmír.

Nebyly to hvězdy, ale slzy.

Popadla tašku a utíkala pryč. Zaslechl jen jednu poslední větu:“Zítra celá rodina odjíždíme. Transport do Polska.“

A vítr rozmetal slova na písmenka a na čárky a tečky. Už nikdy se z nich nedalo nic složit zpět. Její oči si však schoval na dlouhá léta do svých snů.

Rokycany

admin — Mon, 15 Jun 2009 15:38:53 +0000

Co ti mám říct, mé místo narození?

Že tě uvádím ve všech mých dokladech?

Bydlel jsem tu i s cestou do porodnice

všehovšudy čtrnáct dnů.

Z toho jsem se (počítám v průměru)

padesát dvakrát pomočil a

Dvacet osmkrát jsem ti odevzdal

exkrement.

Jediné, co na tobě miluji je lokálka,

co čeká na vlak Praha Plzeň,

červená buchtička s okýnkama,

který se třesou jako sulc,

když motoráček brousí koleje

v zatáčkách u Kornatického potoka.

Koukám na lokálku z rychlíku a závidím

lidičkám, které vyzmizíkuješ

do vesniček v okolí.

A co teolog Jan Rokycana?

Také se odstěhoval do Prahy.

Plzeň

admin — Mon, 18 May 2009 15:57:49 +0000

Čtyři řeky omývají chaos kolem tebe a kejklíři žehnají strašidlům kelímky s pěnou od piva, když se červenáš. Hlavně, aby ses nenudila. Nikdy neplač, ať slza nesmývá tvůj pudr velkoměsta, má malá, dětská slečno. Máš hlavu vzhůru a tvůj nosík čichá k nebesům. Jenže stejně víc jak na hvězdy, myslíš na na plné hospůdky a voníš ke guláši.

Dneska je to jinak. Lidi se zase spolu smějí a nikdo jim už nezavírá hubu květnovou mandarinkou. Když jsi byla malá (to ještě popeláři kutáleli plechové popelnice) znala jsi se jenom k pár hospodám. V deset večer jsi musela na kutě. Jinak to nešlo.

Snad jenom když Viktorka hrála ve Štruncáku, to druhý den ráno chlapy nemlčeli, když se táhly jako modrý sliz do továren. o. Za co čutálisty platíme, nemusejí ani na šichtu a pak se flákaj po trávníku?… Hlavně, že se nedostala voda do pecí. Nesnáším výbuch žhavého železa, hned po ránu. V kovárnách se nedá dýchat, když dělníci šoupou nohama strusku po svačině.

Neboj se, neprozradím na tebe, že jsi celá léta tvrdila, že to byl strýček Váňa, co přijel v roce 1945 na návštěvu. Jmenoval se totiž Georg Smith. Ale co na tom. Pražáci ti revoluci stejně zakázali. Dneska je důležitější, jestli jsou tvé sochy In a jestli, tě vezmou do Evropy. Stejně je nenalákáš na nic jiného, než na pivo. Posedí, pojedí a hurá do Prahy. Jsou zamilovaný do baroka, paďouři. V Praze vypráví ,jak na cestě do středu Evropy potkali Plzueň, říkají o ní : milá holka, co porodila pár vopravdovejch českejch hvězd.

…

Kdo z nich by hádal, že jsi ze své kolébky patřila na dědu Václava II? Jsi moje první láska a to se nezapomíná.

p.s.

Vyplatilo se, že jsi poslouchala císaře. Mohla sis dovolit divadlo, pivovar, zatančit si s Emilem Škodou za osvětlení od Františka Křižíka, besedovat v moderní secesi. Ja, Pilsner beer ist sehr gut.

Přidej do svého malého světa

admin — Sat, 16 May 2009 07:03:23 +0000

Přidej do svého malého světa pár lidí a tvůj svět vyroste. Přidej do svého malého světa trochu víc štědrosti z lásky a tvůj malý svět zbohatne.

Praha

admin — Tue, 05 May 2009 11:20:07 +0000

Bývalas panenská, tajuplná Kafkovým stínem šinoucím se v křivolakých uličkách. Prostá, skromná a jen málokde blikala lampa tvým sladkým polibkům.
Jak děvka prodejná jsi se oblékla kolem svého pupku. Ověšená skleněnými cingrlátky bavíš cizince loutkami na provázku. A na Vltavu jsi nalákala prodejné labutě, aby hrály na lásku za fanfár houkajících lodí. A těch divadel, v nichž lze zapomenout na realitu. Na každém nároží alespoň jedno Theatrerum. Tvé hospody nabízejí pseudohistorii a přitom nejde o nic jného, než o peníze.
A přece tě miluji. i když tě cizinci okupují. I když se jim prodáváš. Když však ztichne noc, jsi znovu sama sebou. A sníš spolu s těmi, co milují staré časy o návratu mládí. Noc nedbá na barvy, noc nehraje na obchůdky. Noc tě vrací tam, odkud jsi vyšla.
…
Od pupku není daleko k nečistým místům. Když jdu spát žižkovskými ulicemi, kde je vysoko k nebi a kde je tak hluboko, že až v hrobech chrastí kosti,tam mezi odpadky, které se už nevešly do povinných míst, uléhá unavená krysa Pepina.

Nohama vzůru, skrz tunel oken vyškrábává hvězdám oči.

A přece tě miluji, i když se občas neumeješ , i když chrápeš rozvrzanými dvěřmi činžáků i přesto, že jsi tak jednoduchá ve svých činžovních slamech. Do práce, do hospody a spát. A přece tě miluji, protože tvůj polibek na rozloučenou bídnému dni je sladký jako sliby ráje.

Ve svých snech pak vidím město jež se dotýká hvězd.

Legum servi sumus ut liberi esse possimus.

admin — Tue, 21 Apr 2009 17:29:48 +0000

Jsme služebníky zákonů, abychom mohli být svobodní.

Podivný zástup policistů se volným krokem vydal ze vsi Bolevec do lesa. Dvě nablýskané pušky s bodáky a šest lopat s krumpáči. Rozkaz je jasný. Zlikvidovat chatrče tuláků a zasypat díry ve kterých přespávají v hluboké lesní rokli zvané Petrovská.

Kousek za rybníkem Strženka zástup zastavil vysoký, vousatý, statný tulák, ve zdvižené ruce silnou sukovici.

„Nebraň úřednímu výkonu Vejvodo.“, zahřměl velitel policie.

„Pane Nadstrážmistr, to bych si nikdá nedovolil, bránit ouřednímu výkonu. Jenže já tu stojím na protest.“

„Žádnou demonstraci nemáš povolenou. To bys holenku musel o ní žádat a řádně jí zdůvodnit.“

„Důvod mám.“

„Aha. A jaký? Že ti jdeme zbourat kutloch? Holenku, ty tu přespáváš neoprávněně. Na městském pozemku.“

„Já uznávám, že máte za sebou právo a státní moc, pane nadstrážmistr. Ale můj důvod je lidský a politický.“

„Ten lidský chápu, Vejvodo. Známe se a já, po lidské stránce -jako křesťan, s tebou soucítím. Ptal jsem se v řádu Františkánů a oni jsou ochotni, tě na pár dní ubytovat.“

„Pane nadstrážmistr, oni dobře vědí, že u Františkánů budu do noci pracovat za pryčnu bez deky a trocha polévky. A za tři dny mne vyženou. Na krku je podzim a pak zima.“

„Neztěžujou si. Já jich znám. Stejně skončí v base a budou tam na státní outraty polehávat.“

„No vidějí a to je ten důvod politický. Jak k tomu poplatníci přijdou, když mi budou platit kvartýr ve vaší base? Nechají mi tu alespoň jednu díru a já jim slibuju, že o mne vůbec neuslyší.“"

„Nechají Vejvoda těch hloupejch řečí. Raději uhnou .“

„Pane nadstrážmistr, já jich opravdu uznávám a chci , jak sami vědí s nima vycházet, co nejlépe, ale ještě je tu důvod křesťanský.“

„S tímhle na mě Vejvoda nechodí. Kdyby byly řádnej křesťan, tak nepijou jak duha a nekradou. Nepolehávají v lese a najdou si pořádnou práci.“

„A co Abrahám, pane?“

„Co na mě chodějí s Abrahámem?“,

„Abraham nebo Kristus. Neměli kde hlavu složit. A bránila jim tehdejší moc, aby spali třeba v Getsemaně? Vědí, pane nadstrážmistr, že stát je tu pro to, aby sloužil lidem a ne jim bral střechu nad hlavou! Stát má sloužit a ne panovat! Tak je to i s křesťanstvím, jak jste ráčil se k němu přihlásit: kdo je největší , má druhým sloužit.“

„Vejvoda, voni by mohli, kázat místo pana faráře. Jenže jim to není nic platný. Už je to tak na světě zařízený, že stát má svoje zájmy. Lidi z Ledců se bojí kolem tvojí chatrče chodit do Plzně. A říkají, že je vás tu někdy na dvanáct loupežníků a hulákáte na lesy.“

„A že se Ledecký vracejí z Plzně a nestačí jim cesta, jak jsou ožralí, to nevadí? Jak to, že hájíte jejich zájmy a moje ne?! Oni i já jsme občané jednoho státu.“

„Vejvoda – uznají rozumem, že občané z Ledců žijí řádným životem. Mají adresu, mají papíry v pořádku. A co ty? Jsi tulák a že se jmenuješ Vejvoda není moc jistý, protože tvoje dokumenty jsou skoro nečitelný.“

Jak k tomu já přijdu, že nesmím spát v lese, že musím mít chajdu na který je upevněný číslo od města? Musím mít glejt, kde mám svoje rodný číslo a musím mít zaspaný pobyt a musím mít pracovní knížku. Kde je to, prosím, ve svatý knize Bibli napsaný? Uznají, že ti z Ledců přišli nahý na svět jako já. Měli víc štěstí a narodili se do baráků Já holt neznám ani svojí mámu a tak jsem trestanej za chyby jinejch.“

„Vejvoda, naposledy tě vyzývám, abys ustoupil, jinak budu střílet pro výstrahu.“

Pušky se svezly z ramena a lopaty s krumpáčem se zavlnily k boji. Z lesa se ozvalo zahvízdnutí. Vejvoda mávnul bezmocně rukama a nerad ustoupil z cesty. Policie za pár minut bourala chatrč a zasypávala Petrovské jeskyně kameny a pískem.

Měli pocit taktického vítězství, protože tuláci někam zmizeli bez boje.

Co se nikdy nedozvěděli, že Vejvoda je na cestě zdržoval, jenom kvůli tomu, aby stačily z jeskyní odnést svoje úlovky a poklady.

Ono samo není

admin — Wed, 15 Apr 2009 15:40:26 +0000

Zabíjí mne

a rodí zároveň

Hladí i škrtí

Ticho a prázdno

Ani pláč ani smích

navěky

Umírám nebo žiji

ticho a nic vůkol

Bůh odešel…

Venuši dát hlavu do dlaní

admin — Sat, 04 Apr 2009 19:06:50 +0000

Jaroslav Seifert (Výpisek několika veršů z různých básní)

..milostné Venuši , dát hlavu do dlaní. Ach běda, to je pravé jeho poslání.

…z mámivého třpytu zrcadel nenašel jsem cestu ještě dodnes.

…po nábřeží chödí tisíc dívek a všecky jsou stejné.

…ticho kolem těch věcí chodí , bylo tou nejsmutnější básní na zemi, která kdy byla pro mne zpívána.

…ve kterém slovníku a na které stránce, našel bych slova lásky hodná muže: Měsíc, havran a růže.

… umírají staré jabloně, před žasnoucími zraky mudrců.

…za sedmi vrchy, sedmi řekami, jde starost o holi a prstem kývá.

…tak opuštění samotáři, na své lodi plují večerem, rybáři, kteří nerybaří a se složeným čeřenem.

… Ty tomu věříš? Nevím, snad! A stouhle nadějí jdi spat.

…prcháveje někdy od lidí, vidím to, co jiní nevidí.

…každá přichází konec konců zmuchlaná trochu od milenců, od polibků opuchlý má ret, co mi bude o tom vyprávět.

…ve století páry, elektřiny, máme radši bary nežli křtiny…víra , motocykl, naděje.

…jdou milenci, jsou šťastní nadějí. Smrt ovšem také líbá vášnivě.

komentář:

Jenom mistr umí každé slovo vyhladit k dokonalosti. A já vím co dá to práce. Nikdy jsem neměl dost trpělivosti vykreslit všechny své naděje, touhy , přání, pocity. Pan Seifert se k tomu obětoval pro nás pro všechny.

Stromy v hlavě

admin — Sat, 04 Apr 2009 19:00:19 +0000

Strom je živá socha

Podzimní topoly

Topoly jak švarní muži ve fraku

Na tanec v řadě připravení

S rukama zdviženýma na pozdrav

Mrakům, veselým dámám v krinolínách

zatancují menuet až přijde čas větru

Konfety listí rozháží po rybníku

Třešeň na jaře

Tatínku proč zpívají ptáci?

Jaru pro radost

Tatínku proč zpívá máma na poli?

Ženy i pole sejí pro život

Tatínku proč dědeček hraje v sadě?

Svatební píseň hraje včelám

nežli opustí květy živý strom

Lípa na návsi

Lípa košatá na návsi, balon plný vůně

K životu patří včely, med a čaj.

Stařenka sem chodí denně umírat

Ruce v klín a hlavu skloněnou

Lípa sesbírala všechny její vzpomínky

Asi proto tak omamně voní.