Mlčení

Z cyklu zamýšlení

Není každé mlčení stejné. Není ticho jako ticho Když mlčí žena a oči má hluboké jak noc,má smutek a žal. Když mlčí a oči jiskří, jak zrcadlo měsíce, pak vzpomíná na lásku. Když mlčí a  blesky šlehají, to je vztek . Každá žena mlčí jinak. To záleží na její odvaze být se vším stejně nakonec sama. I muži mlčí různě. Však mlčení mužů bývá skála uzavřená. Těžko se dobývá takový hrad. Také Bůh ponejvíce mlčí. Kolik lidí toho zneužívá ! A také  lítost mám nad tím, že mlčel  jsem , když se mělo mluvit a mluvil jsme, když se mělo mlčet. Naučit se mlčet je stejně těžké, jako naučit se mluvit. Nejhůř je na tom básník. Musí vyslovit i to, o čem se mlčí. Mlčet je zlato. Mluvit je stříbro. O mluvení se hodně mluví. O mlčení málo. Mnoho jsem už mluvil. A tak budu už zase mlčet.

Příspěvek byl publikován v rubrice Na procházce hlavou a jeho autorem je Lubos. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *