Mrknul na mne Kristus
a v kostele mrtvo,
koutkem úst zašeptal:
‘Podívej bratříčku, rezatými hřeby
přibyli mne na dřevo‘
Nikdo však vzhůru k němu
nepohlédnul.
Jen čtyřletá dívenka
zlatovlasý andílek
z lavice se otočila a zamávala
ke kůru
A varhany začaly trylkem znít
A lidé nejistě zazpívali
Píseň rozehřála jejich srdce
dech duší stoupal a stoupal
jako obětní dým k Bohu
Otec, Syn a Láska vzali se
za ruce a tančili.
Přece jenom žijí
Žijí! Žijí!
Kristus na mne mrknul
a usmál se:
‘Stačí jenom uvěřit’