Návrat.

Z cyklu zamýšlení

Člověk, co šel pozpátku, potkal známou.

„Jak žiješ?,“ zeptala se

„Vracím se zpátky.“

„Proč?“

„Hledám, kde jsem udělal chybu.“

„Chybu v čem ?“

„V životě. Někde jsem špatně zahnul.“

Člověk, co šel pozpátku, došel do vrátnice:

„Pane Čas, vy pořád ještě tady?“

„Měl by tu být někdo jiný? A co vy ? Proč se vracíte?“

„Hledám.“

“ A nechtěl bys po mne převzít vrátnici?!“

“ Hledám křižovatku, kde jsem třeba špatně odbočil.“

„Až tam dojdete,“ zeptal se vrátný,“ Co uděláte pak?“

„Půjdu jinou cestou.“

„A kam? “

„To ještě nevím“

„Sedněte si a promyslete si to.“, usmál se vrátný.

Člověk, co šel pozpátku, se posadil. Promýšlel kam půjde.

Mezi tím vrátný mlčky odešel.

Je všeobecně známo, že na vrátnici musí vždycky někdo být.

Příspěvek byl publikován v rubrice Na procházce hlavou a jeho autorem je Lubos. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *