Z cyklu zamýšlení
Člověk, co šel pozpátku, potkal známou.
„Jak žiješ?,“ zeptala se
„Vracím se zpátky.“
„Proč?“
„Hledám, kde jsem udělal chybu.“
„Chybu v čem ?“
„V životě. Někde jsem špatně zahnul.“
Člověk, co šel pozpátku, došel do vrátnice:
„Pane Čas, vy pořád ještě tady?“
„Měl by tu být někdo jiný? A co vy ? Proč se vracíte?“
„Hledám.“
“ A nechtěl bys po mne převzít vrátnici?!“
“ Hledám křižovatku, kde jsem třeba špatně odbočil.“
„Až tam dojdete,“ zeptal se vrátný,“ Co uděláte pak?“
„Půjdu jinou cestou.“
„A kam? “
„To ještě nevím“
„Sedněte si a promyslete si to.“, usmál se vrátný.
Člověk, co šel pozpátku, se posadil. Promýšlel kam půjde.
Mezi tím vrátný mlčky odešel.
Je všeobecně známo, že na vrátnici musí vždycky někdo být.