Z cyklu zamýšlení
Člověk, co šel pozpátku, potkal známou.
“Jak žiješ?,” zeptala se
“Vracím se zpátky.”
“Proč?”
“Hledám, kde jsem udělal chybu.”
“Chybu v čem ?”
“V životě. Někde jsem špatně zahnul.”
Člověk, co šel pozpátku, došel do vrátnice:
“Pane Čas, vy pořád ještě tady?”
“Měl by tu být někdo jiný? A co vy ? Proč se vracíte?”
“Hledám.”
” A nechtěl bys po mne převzít vrátnici?!”
” Hledám křižovatku, kde jsem třeba špatně odbočil.”
“Až tam dojdete,” zeptal se vrátný,” Co uděláte pak?”
“Půjdu jinou cestou.”
“A kam? ”
„To ještě nevím”
“Sedněte si a promyslete si to.”, usmál se vrátný.
Člověk, co šel pozpátku, se posadil. Promýšlel kam půjde.
Mezi tím vrátný mlčky odešel.
Je všeobecně známo, že na vrátnici musí vždycky někdo být.