Z cyklu Hominem quaero – Hledám Člověka
Nic nového
Předscéna
Na plzeňských stráních před mnoha stovkami let. Lesy a jeskyně. Řeky plné křoví a rákosí.
‘Malá Liška‘ vylezl z houní a kůží. Rozhlédl se a zdlouhavě protahoval tělo. Byl hubený, čtrnáctiletý. Žebra a hubený nohy. Matka drhla před jeskyní kůže. Odporný smrad.
„Nanos vodu.“, přikázala mu. Zamračil se. Cosi zabručel, ale šel. Matce není radno odporovat. Šel ležérně. Uklouznul, ale vyrovnal balanc.
„Přiblblý tělo.“, syknul. Pozoroval plovoucí ryby. Když vytáhnul první vak, ryby se trochu polekaly. Vzal oštěp, opřený o strom a pomalu jej sunul rybě naproti. Když vymrštil oštěp vpřed, ryba uhnula.
„Zase nic. Já se to nikdy nenaučím.“, vrátil oštěp ke stromu a naplnil druhý vak vodou.
Na protějším břehu řeky se objevila dívka. Byla z cizího kmene. Dívka měla velké oči.Vkročil do řeky směrem k ní, ale ona utekla. Stejně jako včera, zmizela ve křoví. Pak jí zahlédl až na vrcholku stráně. Tam se objevoval dým jejich oppida.
Ani si nevšiml, že za ním přišel otec. Velký, svalnatý. Zabalený v sobí kůži.
„Co děláš?“, zeptal se.
„Nabral jsem vodu a zkusil chytit rybu.“ Řekl po pravdě Malá Liška.
Otec nazdvihnul zvědavě obočí.
Malá Liška jen smutně zakroutil hlavou.
Otec zase obočí vrátil zpět:“Běž se učit za ostatníma. Vodu donesu .“
Malá Liška kývnul poslušně hlavou.
Neměl rád společnost ostatních kluků. Když se netrefil oštěpem do terče, nebo když lukem minul, smály se mu. Nebyl šikovný jako ostatní.
Uměl jiné věci. Když muži co učí, odešly, začal napodobovat protivného učitele, Valícího se medvěda. Ostatní kluci hned zapomněli, že Malá Liška není šikovný na hod oštěpem a popadali se smíchem za břicho.
Předváděl své scénky, ale nesoustředil se. Myslel na dívku z jiného kmene. Kluci už spali s holkama. On ještě ne.
Pak se vrátil učitel a otíral si masnou pusu.
Podíval se káravě na Malou Lišku. Ale bylo vidět, že má jinou starost.
„ Kmen za strání jsou Keltové. My jsme Slované. Přišli jsme sem v míru a pokoji a Keltové nás nechávají v pokoji žít v jeskyních. Mají více mužů nežli my. Nechávají nás na pokoji za slib, že v případě války jim budeme pomáhat.“
Kluci netrpělivě posedávali. Tak dlouho Velká Hlava nikdy nemluvil.
Velká Hlava se po všech podíval:“ Za horou se usídlil kmen Germánů. Včera se popraly oba kmeny při lovu na jelena. Několik Keltů bylo zabito.“
„Bude válka?“, Ptali se zvědavě kluci.
„Ano budete bojovat. Budete chránit jeskyně žen.“, řekl vážně Velká Hlava.
„Chceme bojovat s vámi.“řekli kluci.
Velká Hlava zdvihl odmítavě ruku. Pak jim ukázal místa, kde se budou střídat na hlídkách. Ukázal jim, jak zavalit jeskyně kameny. Nad vchodem do jeskyní, byla velká hráz ze dřeva, která se dala strhnout. Hromada kamení zasype vchod. Ženy mezitím projdou skrytou chodbou ke druhému východu.
Mají dobrou pevnost. Lepší než dřevěné keltské oppidum.
Malá Liška na hlídce myslel na velkookou dívku. Když Germáni vyhrají, bude jejich? Když vyhrají Keltové, bude někdy jeho?
Náhle zahlédl u řeky Germány. Opatrně se proplétali mezi křovím. Nesledovali břeh se slovanskou jeskyní , ale protější stráň s Keltským oppidem.
Malá Liška zatahal za úzký proužek kůže skrytý mezi stromy. Svázaný proužek kůží vedl ke druhému stanovišti hlídek. Na chvilku se objevila hlava druhého chlapce. Malá Liška ukázal dolů k řece. Chlapec pokýval hlavou a zmizel. Věděl, co má dělat. Varovat ostatní, aby se přesunuli do jeskyně.
Malá Liška pozoroval muže u řeky. Brodili se na druhou stranu. Za nimi se objevovali další a další bojovníci.
Na stanoviště Malé Lišky přišel velký chlapec. Velitel hlídek. Mlčky pozoroval muže brodící řeku.
„Napadnou Kelty zezadu.“
Malá Liška kývnula, že rozumí. Myslel na dívku s velkýma očima.
„ Běžec po Laní stezce by mohl být u oppida dříve než bojovníci Germánů. Jdou pomalu. Může varovat oppidum.“, řekl zamyšleně velký chlapec.
Malá Liška se podíval na velkého chlapce a než stačil cokoliv říci, rozběhl se k laní stezce.
Velký chlapec varovně syknul.
Malá Liška zdvihnul ruku a dal se do běhu. Myslel na velkookou dívku.
Snažil se dělat co nejmenší rámus.
Na chvíli se zastavil, aby se zaposlouchal a to mu zachránilo život. Spatřil jinou tlupu Germánů, jak brodí řeku. Asi sto metrů od laní stezky. Malá Liška se přikrčeně posouval mezi křovím. Po chvíli se Malá Liška rozhodl a prudce vyrazil v před. Snad si budou myslet, že běží splašená zvěř. Zastavil se, tak jako by se zastavily laně.
Germáni byli otočení směrem k němu a zkoumavě pozorovali křoví, za nímž byl skrytý.
Ani se nehnul. Germáni se uklidnili a zase pokračovali v pochodu. Laní stezka se od nich vzdalovala. Stáčela se směrem od oppida. Až po delší době se přiblížila na kraj lesa k loukám u oppida. Malá Liška zalehnul a pozoroval oppidum. Na hradbách stáli bojovníci.
Slovany neviděl.
„Co dál?“ , bezradně si mnul ruce.
Někde z druhé strany se už připravuje záloha Germánů. Jejich hlavní oddíl byl vidět napravo Šli otevřeně připravení k boji a tak se na ně mylně soustřeďovala pozornost Keltů. Germáni bušili do svých štítů.
Malá Liška byl uprostřed mezi oběma skupinami Germánských bojovníků. K oppidu to bylo daleko. Louka byla rozlehlé. Může jej zasáhnout šíp Germánů, až jej uvidí běžet k oppidu? Ti utajení střílet nebudou. Prozradili by se.
Malá Liška myslel na velkookou dívku a na její vlasy barvy slunce.
Vyrazil dopředu na louku jako zběsilý. Pravým okem si všimnul rozruchu v Germánských řadách. Levým okem zahlédl Germánského bojovníka schovaného v lese ze záložní skupiny.
Běžel. Běžel. Jeden šíp se zapíchl kousek od něho. Přilétnul z pravé strany.
Instinktivně zahnul víc vlevo a zděšeně pozoroval, zda ti ze zálohy jej nezastřelí. Byl tak blízko. Nechtěli se prozradit. Uslyšel řev Germánů. Doběhl k palisádě ze dřev. Uviděl Otce jak mu hází dlouhý provaz. Chytnul se ho. Germáni začali útočit z pravé strany.
„Když popadl dech zakřičel: „Germáni jsou v lese nalevo!“
Otec pochopil a cosi řekl Keltskému bojovníkovi.
Ten se zašklebil na Malou Lišku a odběhl. Útok z pravé strany sílil. Otec jej poslal dolů z hradeb.
Jakýsi Kelt jej poplácal po ramenou a dal mu napít. Usmáli se na sebe. Muži bojovali. Malá Liška si všimnul, jak se Keltové na levé straně schovali za palisádu a dělali , že strana od lesa není hájená. Teprve, když se objevily žebříky Keltů nad palisádou, vyrazili za hurónského řevu mezi ně. Germány z levé strany postihla citelná ztráta na mužích a ustoupili. Pak teprve přesunul velitel část mužů na pravou stranu. Germáni ustoupili i tam.
Malou Lišku pozvali mezi keltské muže. Něco mu říkali, ale on jim nerozuměl. Hledal očima Velkookou dívku. Když jí zahlédl, byl zklamán. Objímal jí mladý keltský bojovník a líbal na ústa. Byl velký a svalnatý. Právě se vrátil z boje. Celý špinavý a zpocený.
Malá Liška našel otce a pokorně se vrátil druhý den k jeskyni. Také kluci jej chválili za statečnost. On však myslel na velkookou dívku a byl smutný.