Ó radosti

V jesličkách s křížem

mezi radostí a smrtí je

slunce zamčené ve stínu soch.

Mezi láskou a strachem

ptám se na úsvitu

zda slova modlitby hojí mou duši?

Bože jsi Synem, kterému jsi Otcem?

Trojím tajemstvím prý otevíráš čas?

Rukama sáhnout si do srdce

pro dítě v plenkách

a v teplém chlévu

zemřít celému světu.

Radosti kolik máš vlastně podob?

Pour féliciter

Oldřich Selucký Vzpoura v Assisi

Autor recenze: P. Bonaventura Ondřej Čapek, OFM

Oldřich Selucký Vzpoura v Assisi

Oldřich Selucký Vzpoura v Assisi

 

Kniha Oldřicha Seluckého „Vzpoura v Assisi“ je bezpochyby přínosem pro naši dětskou i křesťanskou literaturu. Oldřich Selucký, známý již jako autor knih „Strážce ohně“ a „Vojmírova cesta“ o svatých Cyrilu a Metodějovi, nyní napsal nový titul „Vzpoura v Assisi“. Zůstává tak věrný svému žánru, tedy historickému románu pro mládež s křesťanskou tématikou. V jeho knihách nebývá hlavní postavou světec sám, ale naopak do středu děje umisťuje zpravidla nějakého velice obyčejného chlapce, který se okolo světce jaksi mimoděk pohybuje a tím jej nenásilně a poutavě čtenáři přibližuje. Nejinak je tomu v knize o sv. Franceskovi, či chcete-li o dobrodružstvích dvou assiských kluků – Rika a Dina. Velikým kladem knihy je píle, kterou autor věnoval studiu dobových i místních reálií a historického pozadí. Bedlivě se snaží psát tak, aby nic neprotiřečilo historickým poznatkům. Naopak to, o čem historie mlčí, dokáže nádherně doplnit svojí fantazií. Stačí mu malá poznámka v četbě historických pramenů, aby ji rozvinul v celou kapitolu nebo aby se z bezejmenných postav typu „jeden chudý rytíř“ stali hrdinové příběhu s vlastním charakterem, historií i rodinou. Jedním z nejpůsobivějších prvků knihy je její barvitost. Pole s loukami zde voní, ptáci zpívají, text dokáže vybudit zkrátka každý smysl našeho vnímání. Román nás provede nejen městem Assisi a jeho okolím, ale také Francií, Benátkami, či dokonce Soluní a Konstantinopolí. Autor se často zasní a ten, kdo se nechá rád unášet fantazií, bude bezpochyby stránkami tohoto příběhu přímo stržen.
Snad by knize prospělo lepší uchopení Franceska po jeho obrácení nebo zřetelnější gradace příběhu s jasně definovanou tečkou. Celkově ale je třeba dílo hodnotit velice pozitivně. Postavy šibalského Dina a nadaného Rika dýchají životem natolik silně, že se čtenář ocitne mezi nimi jako přímý účastník jejich kamarádství. A podobně jsou dobře vyvedeny mnohé další postavy románu: Franceskův otec a jeho bolest nad nezdařeným synem, odpudivý charakter pyšného Monferrata, či dobrácký mnohomluvný Alberti jsou úžasné momenty, které činí četbu velice přitažlivou. Kniha je také ilustrována samotným autorem.
Román bezpochyby najde vděčné čtenáře mezi mladými lidmi a věřím, že nejen tam. Význam knihy spočívá i v tom, že zaplňuje mezeru na knižním trhu a mládež od 11 let má konečně něco křesťanského a zároveň hodnotného ke čtení.

 

 

Vzpoura v Assisi – Oldřich Selucký

Citace

Recenze knihy

Evropa rytířů a králů je v pohybu. Sbírá se armáda pro čtvrtou křížovou výpravu, italskými městy vane duch vzpoury. V Assisi se měšťané chopili zbraní a svrhli nadvládu šlechty. Ti nahoře bojují o moc a peníze – ti dole o holý život. Francesko, syn bohatého kupce Bernardona, doufá, že s pomocí majetku svého otce naplní svůj sen – být pasován na rytíře a na koni, s mečem po boku, vyrazit za velkým dobrodružstvím. Otec ho podporuje, ale jen do dne, kdy se Francesko vzbouří proti moci těch peněz, kterými dosud tak plýtval.

Dva kamarádi, Riko a Dino, nejchudší z chudých, v opuštěné oslí stáji u hradeb města přemáhají hlad a zimu, jak to jde. Bída je nepřipravila ani o veselou mysl, ani o velké touhy, ale k jejich uskutečnění jim chybí právě to, čeho mají nadbytek synové boháčů.

Sny a touhy mládí, vzpoury a dramatické střety – to vše se dává do pohybu onoho dne, kdy zlatá mládež v Assisi pořádá svou velkou slavnost jara…

Bonusy:
Plakát ke knize

Oldřich Selucký Vzpoura v Assisi

Oldřich Selucký Vzpoura v Assisi

Vojín

Jsem obyčejný vojín
generála Ježíše Krista,
co brzo ráno vstává
a dává se do boje.
Večer si pak k raportu
připravuje své neúspěchy
a říká, že udělal jenom něco,
z toho, co udělat měl.
Jsem moc rád
že můj velitel
mne zná osobně
jménem.
Jsem jen jeden z vojínů
v dlouhé řadě,
(která se nikdy neudrží
úplně v jedné linii.
A naše stejnokroje
se vyznačují častou
jinakostí).
Zvláště večer s ním můžeme
lidsky a neformálně
popovídat.
Společně mu zpíváme
při mši a pochodujeme
s Otčenášem na rtech.
Jak bych to jen řekl?
Máme svého velitele
fakt rádi.
A to je tak asi všechno.

voják kristův3

Mrknul na mne Kristus

Mrknul na mne Kristus

a v kostele mrtvo,

koutkem úst zašeptal:

‘Podívej bratříčku, rezatými hřeby

přibyli mne na dřevo‘

Nikdo však vzhůru k němu

nepohlédnul.

Jen čtyřletá dívenka

zlatovlasý andílek

z lavice se otočila a zamávala

ke kůru

A varhany začaly trylkem znít

A lidé nejistě zazpívali

Píseň rozehřála jejich srdce

dech duší stoupal a stoupal

jako obětní dým k Bohu

Otec, Syn a Láska vzali se

za ruce a tančili.

Přece jenom žijí

Žijí! Žijí!

Kristus na mne mrknul

a usmál se:

‘Stačí jenom uvěřit’

Ráno

Nad obzorem se nazdvihla poklička tmy. Vyhrnula se růžová pěna a polila vrcholky kopců. Pak vyšlehly první paprsky slunce a dopadly na dvorek malého hornického domku. Socha dřevěného anděla na studni se zaskvěla jako zjevení. Stín andělských křídel pohladil ostatní sochy a pročísnul bujaré vlasy kamenné hlavy hudebního génia. Sochař v domku, jež se celý stal ateliérem, a kde už nebylo ani místa pro spánek, pracoval celou noc na sošce dívky. Byl zklamán. Dívka neožila, jak očekával. Byla jen mrtvými proporcemi ženského těla.
„Není většího malíře nad Boha,“ povzdechl si sochař a malíř, když zahlédl, jak se ráno valí z kopců do údolí. Jeho ruce, špinavé od hlíny, klesly z podstavce a sepjaly se v modlitební sevření. Kolena klesla na starobylou, sešlapanou podlahu. A světlo ranního kuropění oživovalo obraz za obrazem. Líbalo sochy a leštilo barvy na plátnech. Ateliér hořel slunečním svitem. Ráno rozdávalo nové naděje a plány. Plnily sochařovu mysl a dmuly jeho srdce až k prasknutí. „Alespoň odraz tvého umění. Alespoň matné zrcadlo tvých myšlenek. Kéž mohu s tvojí silou napodobit tvá vidění.“
Uslyšel, jak mu ráno odpovídá radostí, svěžestí a zpěvem ptáků.
Lipový čaj provoněl terpentýnový zápach. Sochařovi ruce pozdvihovaly nápoj ke rtům. Jakoby líbal vůni včel.
“Není většího kuchaře nad Boha,“ šeptaly ústa, když je hladila hebká tekutina.
Pustil se znovu do práce. Co se nedařilo celou noc, se nyní vyloupnulo jako ořech ze skořápky. Hliněná dívka si rozpouštěla dlouhé kudrnaté vlasy a její nahé tělo se prohnulo jako stojan lyry. Zdálo se mu, že se usmála a chvíli zatančila. Rozvlnila své boky. A v očích jí plála jiskra slunce. Kdyby jí nedržel dřevěný podstavec a kovový držák, jistě by spustila divotvorný tanec, jímž se víly loučí s nocí. Nebo snad Bohu k poděkování?
Když odevzdával sochu, políbil jí na rozloučenou a řekl jejímu novému majiteli: „Dostáváte sochu, která je sice dílo mých rukou, ale především je výsledkem kouzelného rána, jež čarovalo hůlkou Boží milosti. Dejte jí na místo, kde se probouzí den. Každé jitro a bude vám tam tančit.“

Odevzdání

ODEVZDÁNÍ
Prosím pane,
najdi v mém srdci
to nejmenší místo
a tam přebývej.
Vím, že jej budeš bránit
přede mnou samým
před mým hříchem
a nezdravou touhou.
Prosím, Pane
když už budeš u mne
dobývej pro sebe
i celý zbytek mého srdce.
Věřím, že jednou
budu patřit už jenom tobě.

Velký pátek

Citace

Ponořit se do ticha kostela

až k širé smrti

pod prázdným křížem

se všemi co touží

žít.

Otevřít dlaně k pustině

nemít už nic

a sebe už nevlastnit

od  srdce odevzdat

klíč.

A doufat že klíčí naděje

z kořínků víry

že láska je silnější

z přání zase s Pánem

 být

 

Nicotné pusto až k smrti

v kostelech bez Pána

je důvodem k radosti.

včera tu  byl – budeme zas

žít

Prázdnota je potvrzením plnosti

smrt je důkazem života

Hrob je výsledkem početí

Tmu střídá světlo.

Slyšíš co v dáli tiše zní?

Andělé už zpívají

Koupání

Citace

Jako pták koupat se v povětří

a vonět si k náručí Boží

Jeden kříž vytvořil trojí stín

Boží  a dva lidské

A přece nás miluješ

a omýváš záda otrokům

Koupat se v náručí Boží

a na vše zapomenout

a jen tak žít očistou

Nad Prahou stověžatou

splašili se ptáci k větru

ptají se: k čemu je to

že zvoní se

když jen v nebi

je svoboda Božích dětí

Zvony ať bijí v srdcích