Vojín

Jsem obyčejný vojín
generála Ježíše Krista,
co brzo ráno vstává
a dává se do boje.
Večer si pak k raportu
připravuje své neúspěchy
a říká, že udělal jenom něco,
z toho, co udělat měl.
Jsem moc rád
že můj velitel
mne zná osobně
jménem.
Jsem jen jeden z vojínů
v dlouhé řadě,
(která se nikdy neudrží
úplně v jedné linii.
A naše stejnokroje
se vyznačují častou
jinakostí).
Zvláště večer s ním můžeme
lidsky a neformálně
popovídat.
Společně mu zpíváme
při mši a pochodujeme
s Otčenášem na rtech.
Jak bych to jen řekl?
Máme svého velitele
fakt rádi.
A to je tak asi všechno.

voják kristův3

Mrknul na mne Kristus

Mrknul na mne Kristus

a v kostele mrtvo,

koutkem úst zašeptal:

‘Podívej bratříčku, rezatými hřeby

přibyli mne na dřevo‘

Nikdo však vzhůru k němu

nepohlédnul.

Jen čtyřletá dívenka

zlatovlasý andílek

z lavice se otočila a zamávala

ke kůru

A varhany začaly trylkem znít

A lidé nejistě zazpívali

Píseň rozehřála jejich srdce

dech duší stoupal a stoupal

jako obětní dým k Bohu

Otec, Syn a Láska vzali se

za ruce a tančili.

Přece jenom žijí

Žijí! Žijí!

Kristus na mne mrknul

a usmál se:

‘Stačí jenom uvěřit’

Ráno

Nad obzorem se nazdvihla poklička tmy. Vyhrnula se růžová pěna a polila vrcholky kopců. Pak vyšlehly první paprsky slunce a dopadly na dvorek malého hornického domku. Socha dřevěného anděla na studni se zaskvěla jako zjevení. Stín andělských křídel pohladil ostatní sochy a pročísnul bujaré vlasy kamenné hlavy hudebního génia. Sochař v domku, jež se celý stal ateliérem, a kde už nebylo ani místa pro spánek, pracoval celou noc na sošce dívky. Byl zklamán. Dívka neožila, jak očekával. Byla jen mrtvými proporcemi ženského těla.
„Není většího malíře nad Boha,“ povzdechl si sochař a malíř, když zahlédl, jak se ráno valí z kopců do údolí. Jeho ruce, špinavé od hlíny, klesly z podstavce a sepjaly se v modlitební sevření. Kolena klesla na starobylou, sešlapanou podlahu. A světlo ranního kuropění oživovalo obraz za obrazem. Líbalo sochy a leštilo barvy na plátnech. Ateliér hořel slunečním svitem. Ráno rozdávalo nové naděje a plány. Plnily sochařovu mysl a dmuly jeho srdce až k prasknutí. „Alespoň odraz tvého umění. Alespoň matné zrcadlo tvých myšlenek. Kéž mohu s tvojí silou napodobit tvá vidění.“
Uslyšel, jak mu ráno odpovídá radostí, svěžestí a zpěvem ptáků.
Lipový čaj provoněl terpentýnový zápach. Sochařovi ruce pozdvihovaly nápoj ke rtům. Jakoby líbal vůni včel.
“Není většího kuchaře nad Boha,“ šeptaly ústa, když je hladila hebká tekutina.
Pustil se znovu do práce. Co se nedařilo celou noc, se nyní vyloupnulo jako ořech ze skořápky. Hliněná dívka si rozpouštěla dlouhé kudrnaté vlasy a její nahé tělo se prohnulo jako stojan lyry. Zdálo se mu, že se usmála a chvíli zatančila. Rozvlnila své boky. A v očích jí plála jiskra slunce. Kdyby jí nedržel dřevěný podstavec a kovový držák, jistě by spustila divotvorný tanec, jímž se víly loučí s nocí. Nebo snad Bohu k poděkování?
Když odevzdával sochu, políbil jí na rozloučenou a řekl jejímu novému majiteli: „Dostáváte sochu, která je sice dílo mých rukou, ale především je výsledkem kouzelného rána, jež čarovalo hůlkou Boží milosti. Dejte jí na místo, kde se probouzí den. Každé jitro a bude vám tam tančit.“

Odevzdání

ODEVZDÁNÍ
Prosím pane,
najdi v mém srdci
to nejmenší místo
a tam přebývej.
Vím, že jej budeš bránit
přede mnou samým
před mým hříchem
a nezdravou touhou.
Prosím, Pane
když už budeš u mne
dobývej pro sebe
i celý zbytek mého srdce.
Věřím, že jednou
budu patřit už jenom tobě.

Velký pátek

Citace

Ponořit se do ticha kostela

až k širé smrti

pod prázdným křížem

se všemi co touží

žít.

Otevřít dlaně k pustině

nemít už nic

a sebe už nevlastnit

od  srdce odevzdat

klíč.

A doufat že klíčí naděje

z kořínků víry

že láska je silnější

z přání zase s Pánem

 být

 

Nicotné pusto až k smrti

v kostelech bez Pána

je důvodem k radosti.

včera tu  byl – budeme zas

žít

Prázdnota je potvrzením plnosti

smrt je důkazem života

Hrob je výsledkem početí

Tmu střídá světlo.

Slyšíš co v dáli tiše zní?

Andělé už zpívají

Koupání

Citace

Jako pták koupat se v povětří

a vonět si k náručí Boží

Jeden kříž vytvořil trojí stín

Boží  a dva lidské

A přece nás miluješ

a omýváš záda otrokům

Koupat se v náručí Boží

a na vše zapomenout

a jen tak žít očistou

Nad Prahou stověžatou

splašili se ptáci k větru

ptají se: k čemu je to

že zvoní se

když jen v nebi

je svoboda Božích dětí

Zvony ať bijí v srdcích

Pýcho

Citace

Prokletá pýcho
kterás mi nalhala
že moji bližní mne nejsou hodni

A tak jsem přišel o mnoho ohyčejných lidí
kteří mne milovali

Prokletá pýcho
kterás uzamkla
mysl mou v netoleranci

A tak jsem neslyšel mnoho moudrosti
těch co jí posbírali

Prokletá pýcho
kterás mi namluvila
že hoden jsem lepšího života

A tak jsem jsem jenom čekal
a nikdy jsem nežil

Teprve láska Kristova
odhalila
že jsem nejmenší z menších
že darem je každý den
že v každém člověku
jsi Ty.

Blaze těm co žijí život jako dar.

Pondělí ráno

Citace

 

Podzim snídá jaro s létem

namazané ranní mlhou.

Paní učitelka už v šest ráno

sbírá v parku pro děti kaštany

aby si mohly hrát na zvířátka.

Až budou sesbírány plody

zemře i všechno listí

jenom pár z nich bude mít náhrobek

na dětských kolážích.

V pondělí ráno

však máme ještě celý týden

před sebou.

 

 

Jenom kousek koláče

Takhle to dneska chodí,
podle médií:

Nikdo si tě nevšimne,
leda bys spáchal speciální sebevraždu.
Nikdo si tě nevšimne
leda bys podříznul více jak pět holek.
Nikdo si tě nevšimne
leda bys zastřelil víc jak prezidenta.

Nikdo si tě nevšimne
protože všichni(ale úplně všichni)
si chtějí ukousnout
z koláče pozornosti
z koláče lásky.

Takže ?
Stačí rozdávat
trochu vlídných slov
trochu milých úsměvů
a někdo
o kom média nic neví
ti dá kousnout ze svého
koláče
a pak se bude(spolu s tebou)
světu smát.

(p.s. Kouzelní dědečkové existují!)