Praha

Bývalas panenská, tajuplná Kafkovým stínem šinoucím se v křivolakých uličkách. Prostá, skromná a jen málokde blikala lampa tvým sladkým polibkům.
Jak děvka prodejná jsi se oblékla kolem svého pupku. Ověšená skleněnými cingrlátky bavíš cizince loutkami na provázku. A na Vltavu jsi nalákala prodejné labutě, aby hrály na lásku za fanfár houkajících lodí. A těch divadel, v nichž lze zapomenout na realitu. Na každém nároží alespoň jedno Theatrerum. Tvé hospody nabízejí pseudohistorii a přitom nejde o nic jného, než o peníze.
A přece tě miluji. i když tě cizinci okupují. I když se jim prodáváš. Když však ztichne noc, jsi znovu sama sebou. A sníš spolu s těmi, co milují staré časy o návratu mládí. Noc nedbá na barvy, noc nehraje na obchůdky. Noc tě vrací tam, odkud jsi vyšla.

Od pupku není daleko k nečistým místům. Když jdu spát žižkovskými ulicemi, kde je vysoko k nebi a kde je tak hluboko, že až v hrobech chrastí kosti,tam mezi odpadky, které se už nevešly do povinných míst, uléhá unavená krysa Pepina.

Nohama vzůru, skrz tunel oken vyškrábává hvězdám oči.

A přece tě miluji, i když se občas neumeješ , i když chrápeš rozvrzanými dvěřmi činžáků i přesto, že jsi tak jednoduchá ve svých činžovních slamech. Do práce, do hospody a spát. A přece tě miluji, protože tvůj polibek na rozloučenou bídnému dni je sladký jako sliby ráje.

Ve svých snech pak vidím město jež se dotýká hvězd.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..