Sherlock Holmes
„Mezi těmi lidmi mám vždy zvláštní pocit.“, prohlásil Holmes. „Oni totiž nechávají mizet své mrtvé.“
Watson překvapeně zkrabatil obočí.
„Milý Watsone, zdá se, že nejste úplně informován o náboženství židů.“
„Poučte mne Holmesi.“, řekl skromně Watson.
„Židé své slavné vůdce nechávají zmizet. Dodnes nikdo neví, kde je pohřben Mojžíš, kam zmizel Eliáš, Enoch nebo jak to, že zapečetěný hrob, kam položili Ježíše byl třetí den ráno prázdný. A mají ještě podivnější vyprávění muže jménem Jonáš. Ten se očividně utopil, ale po třech dnech se objevil na pobřeží a tvrdil,. že jej tam donesla velká ryba ve svém žaludku.“
Watson se nezúčastněně zeptal : „Máte pro to nějaké vysvětlení Holmesi?“
„Kdybych měl, milý Watsone, pak už bych jistě vlastnil diplom naší věhlasné university v Cambridge a byl bych jejím čestným doktorem.“
„No já myslím Holmesi, že jste vyřešil mnoho složitých případů, včetně ohrožení samotné královny a tudíž bych předpokládal, že takový diplom, již vlastníte. Pakliže jste jej neobdržel, svědčí to o ničem jiném, nežli o tom, že máme málo nápaditou královnu, nebo neoblomné profesory.“
Holmes se usmál Watsonovu smyslu pro humor a pak zvážněl :“Pravdou je, že když se zrovna nic neděje na půdě naší milované Anglie, jsem v mysli u těchto prastarých biblických příběhů a trénuji svůj šestý smysl pro záhady.“
„Nuže?“, zvolal nadšeně Watson.
„První případ se zdá vcelku jasný. Zpráva židů říká: Mojžíš umírá osamocen po té, co vystoupil na horu Nebó naproti Jerichu. A sám Bůh jej pochoval v údolí naproti bet Peóru. Dodnes nikdo neví kde. Ptal jsem se, kdo měl zájem na tom, aby byl jeho hrob neznámý?“
„Kdo by to mohl být?“, zeptal se Watson.
„Variant je několik. Mohl to být ten, kdo Mojžíšovi ublížil a nechtěl, aby se našly důkazy a poranění na těle. Nebo to mohl být ten, kdo si přál, aby jej nikdo umírat neviděl, protože už byl skoro bohem. Je tu i varianta, že Mojžíš prostě někam spadl a už jej nenašli. Mohlo však jít o spiknutí.“
„Spiknutí?“ zeptal se Watson, který trochu usínal
„Jistý vizionář tvrdí, že o jeho tělo se prali anděl s ďáblem. A že jeden druhému říkali : potrestej tě Bůh. Zdá se, že bylo více lidí, kterým vadil Mojžíš živý nebo mrtvý. Faktem zůstává jenom jedno. Tělo zmizela a nikdy se nenašlo.“
Watson se usmál: „Milý Holmesi, jestli mne zeměpisné knihy nepletou, v tak obrovské polopoušti není, co se divit. Když někdo zmizí, je to nenávratné.“
„To je pravda, Watsone. Ale zapomínáte, že šlo o velkého vojevůdce a panovníka, jehož každý krok sledovalo přes milion lidí. U mnohem staršího člena národa Henocha je případ jednodušší. Kdosi prostě zapsal do kroniky jinotaj. Nepoznal smrt a Bůh si jej vzal.“
Watson se zamračil: „Z té zprávy není vůbec jasné zda zemřel nebo ne.“
„Ale to je přece jasné.“, zvolal Holmes, „Dříve nežli mohl poznat smrt, byl zavražděn a tělo bylo ukryto. Bůh si ho vzal k sobě je jasná zástěrka, která měla vysvětlit, proč se tělo nikdy nenašlo. Kde není mrtvola, není ani vrah. Zajímavější je však případ, kdy největší prorok starověku , Eliáš , zmizel před očima dalších padesáti lidí. Mluví se o ohni. Těch padesát podezíralo jeho kamaráda Elíšu, že jej zabil. Chtěli hledat jeho mrtvolu. On jim to zakazoval. Pak najednou obrátil, jakoby by si už byl jistý a řekl : tak si tedy jděte hledat.“
„Našli?“, zeptal se zvědavě Watson.
„Ne. Nenašli.“
„Myslíte také Holmesi na oheň a jeho ničivou sílu?“, zeptal se Watson
„Myslím na bouři, písečnou bouři a nějakou důmyslnou skrýš, jež s bouří a ohněm spolupracovala. Vrazi byli vždy o krok napřed před spravedlností.“
„Mne však Holmesi asi nejvíce zajímá Ježíš. O něm už něco z hodin náboženství vím.“, řekl Watson, „Zdá se , že slovy dnešních eskamotérů, šlo o vrcholné číslo. Mrtvola v zapečetěném hrobě , podobném atomovému krytu, před očima strážců zmizí, přes zapečetěné dveře z dvoutunového kamene.“
„Mám tu několik variant, Watsone. Pomozte mi vybírat.“ Holmes vzal malý kousek papíru a četl: „Mrtvola nebyla mrtvá. Po zavření hrobu se Ježíš zbavil posmrtných obinadel a po otevření hrobu za pomoci svých následovníků utekl.“
„Velmi nepravděpodobné, Holmesi.“, zvolal Watson,“Promiňte, ale ani gladiátor by nevydržel, co vydržel Ježíš. A nakonec zpráva říká, že byl pro jistotu probodnut.“
Holmes pokýval hlavou: „Říkám jen logické hypotézy. Tahle je málo pravděpodobná, jak správně Watsone, namítáte. Ale přece! Za spolupráce jiných lidí , za asistence dostatečného množství peněz jsou i římští vojáci ochotni sehrát divadlo. Nakonec i Pilát mohl mít zájem na tom, aby Kristus nezemřel. Udělal by si tím velké plus u své manželky, která Ježíšovi fandila. Jako kriminalista říkám : Nikdy neříkej není to možné. Pro zločince vysokého kalibru je možné i nemožné. Problém je tu však ten, že stráž nebyla římská, ale chrámová. Byl to chrám, kdo měl velký zájem na tom, aby nikdo mrtvolu neukradl. Dokonce to očekávali jako protitah svých nepřátel a žádali Piláta o dohled nad pohřbem i hrobem.“
Watson se zamyslel: „Opravdu podivný národ. Jejich národním sportem je nechávat mizet mrtvoly. Ale mám ještě jednu námitku.“, zvolal Watson.
„Ano?“
„Pokud je mi známo, onen protiletecký kryt, jak jste říkal, byla jeskyně. Uzavřená byla kamenem o váze dvou tun. Můžete mi říci, kdo kámen odvalil?“
Holmes se zamyslel :“ Možná ti co jej, tam přivalili.“
„Dolů to jde snadno. Ale nahoru?!“
„Milý Watsone, zapomněl jste na jednu skutečnost. Ženy po sobotě, po svátku, šly do hrobu dodělat balzamování, které nestačily udělat odpoledne před sobotou. Tudíž musely mít vymyšleno , jak se do hrobu dostanou. Beru však vaši námitku, že římské mučení onen člověk přežit nemohl. Kam však zmizela mrtvola a proč?“
„Byla tam mrtvola , vůbec donesena? Nebyla skutečná mrtvola dána do jiného hrobu?“, zeptal se Watson.
Holmes vstal ze svého křesla a přiskočil k Watsonovi: „Doktore, vy jste se u mne naučil myslet! To je úžasné. Geniální šachový tah.“
„Zdá se,ale že zde nejde o zločin, když zemřel rukou státem uznávaných katů?“, ohradil se Watson proti přílišnému obdivu, nucenou skromností a nevšímavostí k oslavě jeho osoby.
„Naopak. Může jít o zločin nejvyšší! Watsone! Největší náboženský podvod v dějinách. Podvod hoden židovského národa. Pomstili se za své pronásledování, za svá pokoření!. Jeden ze židů komentoval později zmizení mrtvoly takto: Kdyby Kristus nevstal z mrtvých naše víra by byla marná a byly bychom nejubožejší z lidí. On to pochopil! A proto byl židy sám krutě pronásledován! To on mne přivedl na myšlenku zločinu.“
„Takže všechno to mizení mrtvol v židovském národě, mohla být jenom psychologická příprava na největší podvod v dějinách?!“Watson byl užaslý, „To je případ hodný Sherlocka Holmese!“
Holmes se posadil a zapálil si lulku. Jeho hlava se zahalila do oblaků kouře. Ztichnul. Jakoby zmizel z pokoje. Jeho mysl se toulala v dějinách.
Watson stále nevěřícně kroutil hlavou: „Je možné , že existuje dlouhodobý plán na ovlivňování lidstva? Že existuje plán, který si předává generace za generací? Tajný spolek na ovládnutí člověka? Je možné, aby se jednotliví lidé obětovali něčemu, co bude fungovat až za tisíce let po jejich smrti? Zvláštní národ. Vyjímečný.“
Holmes vyklepal dýmku a dlouze se díval na užaslého Watsona : „Je tu ještě jedna možnost, milý příteli.“
Watson dal najevo , že pozorně poslouchá.
„Onen tajný plán na který myslíte, nemusí být z lidí.“
„Prosím? Co tím myslíte Holmesi?.“
„Může to být plán Boží.“
„Myslel jsem Holmesi, že ve věcech víry jste přinejmenším velice střízlivý a pragmatický.“
„Nikdy se neukvapujte v úsudku milý Watsone. Věřím jenom tomu, co je logické.“
„Takže?“, zeptal se Watson.
„Mám jedinou odpověď. Nejen , že Bůh existuje, ale má dokonce velkolepý plán. Kristus není podvod, ale skutečnost.“
Doktoru Watsonovi začalo být líto, že se hodinám náboženství vyhýbal, jak mohl.
Holmes se znovu zahalil do oblaků kouře a myslel na totéž.
(věnováno Karlu Řežábkovi)