Běžně nedávám na svůj web semestrální práce, které píši již několik let na téma dějiny na U3V
Ale tato se mi zdá obzvláště aktuální
Stalin, a jeho spolutvůrci sovětského komunismu, žili svůj kolektivní sen, který se rozhodli uskutečnit naprosto bezohledně a za jakoukoliv cenu. Možná při úvaze o jejich neuvěřitelném jednání vymyslíme jiné, silnější či výstižnější přísloví než: Když se kácí les, lítají třísky…Mne napadá zlidovělý výrok: Kefalín neblbněte, lidí je jak sr…ek“
Charakteristika psychopata a jeho chování
[1]Kdo jsou psychopati? Něco jako nový druh predátora. Žijí mezi námi, na první pohled jsou k nerozeznání od normálních lidí, ale způsoby, pomocí kterých dosahují svých cílů, normální rozhodně nejsou. Využívají manipulativní praktiky, které jim umožňují vyšplhat na společenském žebříčku opravdu vysoko. Server psychpatie.cz mluví o psychopatech jako o bezcitných lidech s mělkými emocemi, kteří postrádají schopnost empatie a necítí vinu. Jdou bezohledně za svými cíli – v práci i ve vztazích, ovšem dovedou být velmi šarmantní.
Vlastnosti Psychopata:
Patologické lhaní a manipulace – Pokud lež opakujete dostatečně často, stane se pravdou. Nedostatek morálky a sklon k porušování pravidel -Pravidla jsou tady od toho, aby se porušovala – jedině tak můžeš překvapit a zvítězit. Žádná empatie a srdce z ledu – Psychopatie je v každém svém aspektu ledově chladná.
To má za následek několik věcí: psychopat se dopouští prohřešků, aniž by v sobě prožíval jakýkoli morální konflikt. To, že vidí utrpení své oběti, nevede k tomu, aby toho nechal. Právě naopak – povzbuzuje ho to k pokračování, protože vidí, že nad obětí vítězí. Zneužívá ostatní bez lítosti a výčitek. Z předchozí zkušenosti se poučí jenom v případě, že jej odvedla od jeho cílů, dle toho pak své příští chování upraví. Ve všech opačných případech spíš oběť označí za viníka a sám zaujme její místo
Ukrajina jako samostatný stát?
[3] V 19. Století vznikaly moderní národy v celé Evropě a také Ukrajina zažívala národní hnutí. Pád carismu otevřel Rusku naději k demokratickým reformám a naději získala i Ukrajina. Ukrajinská centrální rada se pokusila vytvořit autonomní stát. Vytvářela se ukrajinská armáda.
Ačkoliv bolševici v sovětském svazu oficiálně proklamovali právo národů na sebeurčení a rozhodli se obsadit Ukrajinu vojensky. Ukrajina se propadla do občanské války a samostatnosti nedosáhla. Krátká samostatnost Ukrajiny však zanechala v ukrajinské národní paměti nesmazatelnou stopu v myšlení a v jejich kolektivním snu.
A právě snaha intelektuálnější části ukrajinského lidu o samostatné myšlení překáželo Stalinovi v jeho snu o sjednoceném Rusku. V Ukrajině rozeznal nebezpečí pro jeho sovětské plány.
Rudý hladomor
[3]Válečný komunismus vedl k rozvratu hospodářství. Rolníkům bylo ve dvacátých letech rekvírovanáno skoro všechno obilí. Když vypukl hladomor ve středním Rusku, ústřední orgány v Moskvě nařídili zabavit obilí Ukrajině. Proto nastal hladomor i zde. V roce 1921-23 už tehdy zemřelo hladem asi milión lidí.
Abychom nebudili dojem Stalina jen jako Drákuly, nelze mu upřít v meziválečném období snahu o zvýšení kulturní úrovně obyvatelstva. To bylo součástí marxisticko – leninského snu. Na Ukrajinu se v kulturním uvolnění začali se vracet i emigranti z ciziny. Jenže se spolu s nimi se začali znovu objevovat myšlenky vyhraněné proti ruskému vlivu a ruské kultuře. Heslo: Ukrajina svobodná a samostatná. Ukrajinizace se proto stala znovu terčem sovětské moci. Stalinova kulturní a vzdělávací pomoc Ukrajině v roce 1932 skončila. Začala velká, celo sovětská kolektivizace zemědělství a nátlak na vznik kolchozů. Spolu s diletantstvím a zásahů zemědělských neodborníků nakonec kolektivizace způsobila zásobovací kalamitu.
Uskutečnění snu bez ohledu na lidi
[2]K uskutečnění Stalinova záměru vytvořit kolchozy si vyžádalo nejprve likvidaci statisíců kulaků jako třídy. Byly deportovány do gulagů a nebo postříleni. Zemědělství tím přišlo o odborníky. Stalin se totiž rozhodl podpořit vybudování sovětského průmyslu prodejem obilí na Západ. Tlak na zemědělce proto nadále sílil. Osoby, které nesplnily dodávky, byly poslány do gulagů. Statisíce hospodářů se vzdávalo svého rolnictví a opouštělo své usedlosti, statisíce rolníků odevzdávalo svou půdu, zvířata a stroje kolchozům. Stali se nevolníky jako za starých časů. Pracovali dál, ale už bez péče o pole a stroje a bez elánu. Čísla o kolchozech a jejich produkci docházela do Moskvy za strachu zfalšovaná a tak se v Moskvě zdálo, že se vše daří. V přesvědčení, že kolektivizace je na cestě k úspěchu, učinil Stalin rozhodnutí – katastrofální a bezcitné – že zvýší vývoz obilí za Sovětského svazu za tvrdou valutu pro rozvoj průmyslu. Jenže úroda v roce 1931 byla menší v důsledku chaotické sovětské politiky. To ohrozilo sovětský vývoz. Bylo jasné, že za to mohou Stalinova rozhodnutí a jeho vysocí úředníci. Jenže těm nikdo nic vyčítat nesměl. A tak se neúspěch sváděl na sabotáž. Začalo zatýkání. Začal útok na kolchozy, které nesplnily dodávky. Začala konfiskace všeho. Rolníci odmítali zasít zbytek obilí, co měli, protože by neměli co jíst.
Byla nutná potravinová pomoc z jiných gubernií SSSR
Potravinová pomoc hladovějícím nepřicházela. Pomoc by totiž byla otevřenou kritikou Stalinovi osobnosti a jeho neúspěchu. Stalin vyslal Molotova a Kaganoviče k vyšetření situace. Ti se vrátili s tím, že situace je opravdu kritická a znovu opakovali, že musí být veřejnosti a světu utajena. Stalin se tak přece jen dozvěděl o potížích. Nakonec však ze stejného důvodu zarazil jakoukoliv pomoc Ukrajině. Rozpoutal uměle vytvořený hladomor. Psychopat prohlásil, že hladovějící jen jsou sabotéři. Velkým problémem byly viditelné krádeže z hladu. Ženy v noci na poli stříhaly klasy, kradl se chleba v obchodech, kradli se koně k snědku. Stalin znovu zakročil: Za zlodějnu bude trest 10 let gulagu a nebo smrt. Ze SSSR pak i nadále proudily dodávky obilí z celého svazu do ciziny, i když možná jen 70% slíbených dodávek. Někdo musel být potrestán za Stalina. Nastala čistka v ukrajinské komunistické straně. Vše se svedlo na spiknutí.
Hladomor jako státní agrese
Hlad v roce 1931 se proměnil na Ukrajině v roce 1932 v hladomor.
Hladomor na Ukrajině ve 30. Letech v sovětském svazu byl akt státní regrese! Hladomor nezpůsobila neúroda ani nepřízeň počasí, ale chaos kolektivizace, násilného odnímání potravin, zákaz cestování obyvatelstva. Do počtu úmrtí se však započítávají i Ukrajinci, Poláci žijící na Ukrajině, komunisté. Nejaktivnější angažovaní intelektuálové stáli v cestě Stalinovu snu. Nechtěl ovšem zabít všechny Ukrajince. Z 31 miliónů obyvatel Ukrajiny jich zabil jen asi tři až sedm miliónů.
Genocida ?
Genocida (to slovo vzniklo na Ukrajině) má dnes svojí mezinárodní definici pro soudní tribunály. Definici však silně ovlivnili právníci Sovětského svazu. A tak, protože hladomor neměl vyhubit všechny Ukrajince, nejedná se (podle definice) o genocidu. Ať je to jakkoliv, ať jde o genocidu, zločin proti lidskosti, nebo akt hromadného teroru – byl to útok vlády proti vlastním lidem. Likvidace ukrajinské elity a rolníků ve třicátých letech má své důsledky dodnes. Studium hladomoru pomáhá při vysvětlování soudobé Ukrajiny, a poskytuje vodítko k chápání určitých nynějších postojů Ruska, které navazuje na staré vzory. Kdyby Ukrajina odvrhla dnešní Ruský systém i jeho ideologii, mohly by vzniknout pochybnosti o celém Rusku.
A tak je tomu dodnes…
Ukrajincům necháme jen něco a o ostatní se rozdělí sousedi
[2]Anne Aplemaumová : Rudý teror (kapitola prolog a 7 /8 kapitola)
[3] Bohdan Zelynsykyj Dějiny Ukrajiny