Koruna stromu uhnula stínu
a bojuje o místo na slunci
I naše touha být uznáni
je jak křivolaká borovice
jednou jsme nahoře
a jednou jsme dole
Jednou uhneme napravo
a pak zase nalevo
Chceme být na výsluní
a mít svou chvilku slávy
a stínům býti imunní
Jen opravdoví umělci
zpívají a hrají
vícekrát nežli jednou
Mě jedna skladba stačí
víc šancí nedostanu
už jiný na pódium se tlačí
a tak stačí holenku
nacvičit jen jeden kus
pro tak malou chvilenku
S málem vystačím si
pro jednu malou chvíli
A s jednou maskou
pro lidskou kratochvíli
Tím jsem si skoro jistý
že v přestávce ticha druhých
budu mít prostor čistý
a koruna mé hlavy
na slunci se opět blyští
Jen počítej s tím brzy
že to druhé řádně mrzí.
Slunce je jedno a je všech
a kolem tisíc stromů
a lidí jako blech
a každý chce být přijímán
a každý být objímán
a být všemi považován
času je málo povídám
Ani všechno zlato nestačí
vzít čas do svých opratí
jak voda skrze cedník protéká
a tak boj lidí je jak diskotéka
vlníme se ke slunci reflektoru
nahoru a zase dolů…
Koruna stromu uhnula stínu
a bojuje o místo na slunci
Literární a jiné pokusy Luboše Antonína Františka Kolafy
