Ráno

Nad obzorem se nazdvihla poklička tmy. Vyhrnula se růžová pěna a polila vrcholky kopců. Pak vyšlehly první paprsky slunce a dopadly na dvorek malého hornického domku. Socha dřevěného anděla na studni se zaskvěla jako zjevení. Stín andělských křídel pohladil ostatní sochy a pročísnul bujaré vlasy kamenné hlavy hudebního génia. Sochař v domku, jež se celý stal ateliérem, a kde už nebylo ani místa pro spánek, pracoval celou noc na sošce dívky. Byl zklamán. Dívka neožila, jak očekával. Byla jen mrtvými proporcemi ženského těla.
„Není většího malíře nad Boha,“ povzdechl si sochař a malíř, když zahlédl, jak se ráno valí z kopců do údolí. Jeho ruce, špinavé od hlíny, klesly z podstavce a sepjaly se v modlitební sevření. Kolena klesla na starobylou, sešlapanou podlahu. A světlo ranního kuropění oživovalo obraz za obrazem. Líbalo sochy a leštilo barvy na plátnech. Ateliér hořel slunečním svitem. Ráno rozdávalo nové naděje a plány. Plnily sochařovu mysl a dmuly jeho srdce až k prasknutí. „Alespoň odraz tvého umění. Alespoň matné zrcadlo tvých myšlenek. Kéž mohu s tvojí silou napodobit tvá vidění.“
Uslyšel, jak mu ráno odpovídá radostí, svěžestí a zpěvem ptáků.
Lipový čaj provoněl terpentýnový zápach. Sochařovi ruce pozdvihovaly nápoj ke rtům. Jakoby líbal vůni včel.
“Není většího kuchaře nad Boha,“ šeptaly ústa, když je hladila hebká tekutina.
Pustil se znovu do práce. Co se nedařilo celou noc, se nyní vyloupnulo jako ořech ze skořápky. Hliněná dívka si rozpouštěla dlouhé kudrnaté vlasy a její nahé tělo se prohnulo jako stojan lyry. Zdálo se mu, že se usmála a chvíli zatančila. Rozvlnila své boky. A v očích jí plála jiskra slunce. Kdyby jí nedržel dřevěný podstavec a kovový držák, jistě by spustila divotvorný tanec, jímž se víly loučí s nocí. Nebo snad Bohu k poděkování?
Když odevzdával sochu, políbil jí na rozloučenou a řekl jejímu novému majiteli: „Dostáváte sochu, která je sice dílo mých rukou, ale především je výsledkem kouzelného rána, jež čarovalo hůlkou Boží milosti. Dejte jí na místo, kde se probouzí den. Každé jitro a bude vám tam tančit.“

Příspěvek byl publikován v rubrice Ono Samo se štítky a jeho autorem je Lubos. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *