Z cyklu zamýšlení

Revoluce ustřelila zámek otroctví.

Mozek osvobozen.

Mozku dělej si co chceš. Je svoboda.

Otroci si mozek dlouze prohlíželi. Snažili se ho prodat. Nešlo to.

“Co s tím máme dělat?!,”ptali se.

Všichni krčili rameny: “Dělej si co chceš.

Ptal jsem se lidí: „Jak žijete , po revoluci?”

Jeden mi vyprávěl:” Dal jsem si ruce do kapes. Koupil jsem si pár knížek. O Masarykovi. Líbilo se mi, že byl pro lidi.”

Šel jsem za jiným a povídám mu: “Jak žiješ po revoluci? ”

A on řekl: ” Zakrnělou duši jsme oblékli do barevných sak.”

Ptám se dalšího : ” Na co myslíte?”

Odpověděl:” Na to kam tě mám nakopnout! Dřív jste museli držet hubu, pisálkové.”

Na lavičce seděl děda a povídá:”Na co myslím? Holenku, na to už jsem starý. A co vy mladí ?”

“Jsme moc mladí, ” odpověděl jsem.

„Co tomu říkáš Jane Masaryku?”

Otočil se a usmál se : ” Znáte tenhle vtip? V jednom městě žil Čech, který nikomu nic nezáviděl….”

Květinu si uložil ke spánku.

Poslušně hlásím pane feldkurát, že jsem zase ožralý jak prase.

A něco vám prozradím:

Češi znovu ,jak otroci, bijí o mříže.