V knize Zachariáš jsou dva „klíčové verše: „Jdi do hor, přines dřevo a postav Chrám! (1:8). Druhý je: „A Bůh pohnul duchem Zerubábela.“(1:14).

Zerubábel

Mocný muž – hlavu do dlaní zkřivenou

vzdychnul.

Ve městě svatém – na kamenech budoucího chrámu – roste lišejník.

Ve městě svatém- Jeruzalémě – hvězdy svítí, ale jenom netopýrům v rozvalinách

Kladívkům kameníků uhnívají násady.

Proroci mlčí.

Zerubábel

Mocný muž – v dlaních slané moře

vzlykal

Měsíc spiklenecky schoval tvář.

To je ta chvíle !Horký dech vzpoury.

Hlavy se zvedly a za nimi těla.

Dech horký a oči ztvrdlé rozhodnutím.

Zerubábel

mocný muž – s rukama k nebi

Povstal

Pravda je vítr do plachet. Cíl počátek úspěchu.

Rozhodnutí startem závodu. Proroci dodali motivy.

Ve městě svatém hvězdy svítí praporům

Zpěv kameníků straší odpůrce

Zerubábel

Mocný muž – hlavu vztyčenou

Odevzdal srdce

Vzhůru. Stávej lide. Přestaň si stloukat rakev národe.

Hřebíky ocelové na krovy chrámu

Dej novou násadu kameníkům.

Stavíme pro věčnost.

Život Zerubábela byl vyschlý potok.

Život národa byly zásobarny sněhu.

Sluncem se stal Bůh

A potoky se naplnily vodou