Z cyklu zamýšlení
Na břehu řeky seděl rybář. Pruty se ani nehnuly.
„Kam tečeš, řeko lakomá? Není tě vůbec konec!“
“ Pluji si za svým mořem,“odpověděla řeka.
„A je ti všechno jedno? Nic jiného nevnímáš? Moře tě nakonec pohltí.“
„Co bys chtěl? „, zeptala se řeka.
„Rybu bych chtěl.“
Chytil rybu. dal ji do saku a znovu nahodil prut.
„Řeko? “
„Ano?“
„A co z toho máš, že pluješ do moře?“
“ Mám tam kamarády.“
„Máš hodně kamarádů? “
„Copak jsi nechodil ve škole na zeměpis? Spočítej si kolik je řek a moří.A navíc ráda cestuji. Posledně jsem byla Amazonkou. Pak jsem se vypařila a vítr mi slíbil , že se podívám do Čech. Přiznám se, že jsem nevěděla , kde to je. Ale být Vltavou je skoro tak krásné, jako být Amazonkou.Chvíli to letí z kopce. Chvíli si zase odpočinu na přehradě.Ale už se těším , že se potkám s Mississippi. Ta vždycky vypráví. To víš Amerika je Amerika.“
„A co spolu děláte,když jste v moři? “ ptal se zvědavě rybář.
„Klábosíme, hrajeme si.. Děláme spolu s větrem vlny a spolu s měsícem příboj.Někdy řádíme. Ráda dělám Mitsumi.Ale vám lidem to prý škodí.“
„Řeko? “
„Co si přeješ rybáři? Chceš rybu? “
“ Když dáš vezmu si, ale chtěl bych něco jiného“
„Co bys chtěl?“ Chtěl bych být šťastný a jen tak si plout a těšit se na kamarády.“
“ To vy lidé neumíte?“, divila se řeka a až skoro zastavila tok.
Rybář se odmlčel. Nevěděl, jestli to lidé umí nebo ne. On to zrovna neuměl.
“ Řeko?, zkusil to rybář potřetí.
„Co chceš rybáři? Máš už poslední možnost.Mluvím jenom třikrát. Jsem zásadová. Jinak bych nikam nedoplula a bylo by ze mne mrtvé moře.“
Rybář se vyděsil:“ Poslední přání? Já si chtěl jenom tak popovídat.“
„Máš, cos chtěl, “ řekla řeka, „Občas dosteneš rybu. Budeš šťastný , že mne vidíš plout a budeš se těšit na kamarády. A vždycky si se mnou můžeš popovídat, když tě nikdo neuslyší. Je to proto, že sis nepřál zlato a kdoví co ještě. “
A tak rybář zůstal rybářem. Domů se vracel s rybou nebo bez ryby, ale vždycky spokojený Těšil se na svou ženu a s kamarády jedli ryby a víc už k životu nepotřeboval.