Někdy se šíří smutek
jako když táhne mrak
jako šero či soumrak
jako krajkový závoj
zakrývajíc bledou tvář
Někdy je duše uvadlá
jak nevýrazná hudba
jak smutná viola
jak poslední výdech
Kam ukryla se radost
smích a vtip či veselí
za deštivou záclonu
či šera špíny v zákoutí
Možná donutím se
možná se tam doplazím
a zkusím v křeči smíchu
zahnat slzavé nutkání
A možná jen počkám
až vysvitne slunce
V náruči světla je můj stín
smutek radosti se dočká