Světlo z Betleheema

Je smutek co tíží a je smutek co léčí.

Smutek po Kristu přivádí duši zpět.

Je veselí, co přejde v bolest srdce

a je radost co duši odlehčí do nebe.

A jak se střídá den s nocí , tak i duše

dýchá smutek i radost, štěstí i bezmoc

na své pouti padá a znovu vstává,

ale jen tehdy se znovu k pouti přiměje,

 když vidí svůj cíl  hvězdou ozářený.

Proto každým rokem od pradávna

znovu a znovu rozsvěcují čisté duše

světlo z Bethleema, aby naděje ožila

a do duše vlila novou touhou žít.

Není duše pražádné, která by světlo svící

odsoudila a zhasila je s nenávistí, protože

plamének bezmocný je vnitřní silou

touhy po něčem tajemně vzdáleném.

A také i ten, kdo vzteky mečem sráží svíce

a jak hlavy nepřátel vše nenávidí,

doma pak tu svoji svíci rozžíná

a jí svěřuje svůj žal.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..