Temná noc

Temná noc

Ke všemu obrátit se zády

už nic není a už na ničem nesejde.

A vzpomínky jsou jak teplé noční nebe

rozsvěcují a zhasínají jedna podruhé.

A když i to poslední pouto zmizí,

pak otevřou se dveře a postava v bílém,

s úsměvem a radostí vysloví tvé jméno.

Už nic nevadí, ani obava ani strach

a zůstala jen úplná radost z přivítání

A právě kvůli téhle jedné chvíli

jsem putoval celý život.

Kvůli lásce a něze,

cestou plnou kamení a bláta

vystoupal jsem až k vrcholku hory

na níž září vzkříšený.

 

A noční bdění

Náhlé ze spánku probuzení

a já vím, že mne miluješ.

Nevěřím, jak dřív ve tvoji lásku

já už vím, že mne miluješ,

vím to s naprostou jistotou

obyčejně a bez ovací

bez svatebního obřadu.

Ano. To jsem ti přiznal už dávno.

Ano. To jsem vyznal mnohokráte

i s rukama rozpřaženýma do kříže

na podlaze kostela.

Tohle vyznání je, ale něco jiného.

To je jistota o tvé lásce

Aniž bych cokoliv slíbil na oplátku.

Aniž bych vlastnil jakoukoliv zásluhu.

Nyní už není nic důležité ani přednější.

Žádná jistota není větší.

Kristus mne miluje.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Temná noc se štítky a jeho autorem je Lubos. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *