Už vím, že vesmír je utkán z Lásky

Mám rád Jezulátko bez šatiček

a tiché kostely mne k nebi povznášejí

a třeba i usnout v lavici pod křížem

a jen tak s ním být a nic víc a nic méně.

Svět mne nutí uklízet hračky a ruší hry

a do snů vchází tisíce povinností

a do hlavy se tlačí propaganda světa

a všechny ty chamtivosti a pomsty.

A také lásky ruší poklidné moře vln

bouře trápí srdce a lži ničí hlavu.

Jsem z toho všeho unaven a oči se klíží

ponořen do vymyšlených románů.

Jen jedno jsem se ještě nenaučil:

umírat jako Umučený na kříži, ten samý rok

co se narodil a stal chlapcem tesaře

a učit druhé víře, jako On učil svou mámu.

Snad dozraji až na pokraji odchodu,

snad dozvím se své pravé jméno,

až před Ježíšem králem a Marií královnou

stanu nahý a bez hraček a snů.

Jedním snem jsem si už dnes jistý

Vesmír je složený z lásky

Příspěvek byl publikován v rubrice Malé písně a jeho autorem je Lubos. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.