Mám rád Jezulátko bez šatiček
a tiché kostely mne k nebi povznášejí
a třeba i usnout v lavici pod křížem
a jen tak s ním být a nic víc a nic méně.
Svět mne nutí uklízet hračky a ruší hry
a do snů vchází tisíce povinností
a do hlavy se tlačí propaganda světa
a všechny ty chamtivosti a pomsty.
A také lásky ruší poklidné moře vln
bouře trápí srdce a lži ničí hlavu.
Jsem z toho všeho unaven a oči se klíží
ponořen do vymyšlených románů.
Jen jedno jsem se ještě nenaučil:
umírat jako Umučený na kříži, ten samý rok
co se narodil a stal chlapcem tesaře
a učit druhé víře, jako On učil svou mámu.
Snad dozraji až na pokraji odchodu,
snad dozvím se své pravé jméno,
až před Ježíšem králem a Marií královnou
stanu nahý a bez hraček a snů.
Jedním snem jsem si už dnes jistý
Vesmír je složený z lásky