Jsem obyčejný vojín
generála Ježíše Krista,
co brzo ráno vstává
a dává se do boje.
Večer si pak k raportu
připravuje své neúspěchy
a říká, že udělal jenom něco,
z toho, co udělat měl.
Jsem moc rád
že můj velitel
mne zná osobně
jménem.
Jsem jen jeden z vojínů
v dlouhé řadě,
(která se nikdy neudrží
úplně v jedné linii.
A naše stejnokroje
se vyznačují častou
jinakostí).
Zvláště večer s ním můžeme
lidsky a neformálně
popovídat.
Společně mu zpíváme
při mši a pochodujeme
s Otčenášem na rtech.
Jak bych to jen řekl?
Máme svého velitele
fakt rádi.
A to je tak asi všechno.
