Myslel jsem si,
že jsem John
a nebo Paul.
Bylo mi 14 let
hrál jsem na kytaru
a křičel ó jéjé.
O zpěvu se nedá mluvit
Učitelka hudby
co bydlela pod námi
nosila sluchátka
aby mě neslyšela.
Ale nikdy si neztěžovala
Jen se usmívala
Pak jsem zkusil trampské
ale nikdy jsem u ohňů
nehrál
Bylo mi 16 a už jsem
Chápal, že hudbou díru
Do světa neudělám
Díru do mne udělala ona
Dnes miluji Mozarta
Bacha, Beethovena
Čajkovského
Pavarottiho, Dominga
Carreru
Ale také Pink Floyd
Srdce mi poskočí
Když zpívá Armstrong
Ellington, Goodman
Fitzgeraldová, Miller
Ale také Jan Křitel Novak
co rozveseluje duše
tradicionály na Karlově mostu
Asi každý má svojí hudbu
Co těší jeho srdce
Co rozveselí jeho mysl
a nebo rozslzí oči
Osm tónů stupnice
jsou úžasný člověčí
psycholog
Zpěv ptačího sboru
Krákání slepic na dvorku
Mňoukání kotěte
Štěkání psa
Nebo tiché El condo passa
ČI bučení dobytka
I tohle mám rád
A tak si tak říkám
Že přece jen je Bůh
a že má rád zvuky
protože nikdy není
úplné ticho, myslím
že k nám promlouvá
zvuky přírody a hudbou
darované člověku
Ale i ticho je hudbou
co promlouvá
k hlubinám srdce
protože Bůh nikdy nemlčí
A šeptá nám o svojí lásce
zobr.: 13