Slovo úvaha pramení ze slova uvážit, zvážit. Jde o to přiřknout věci její hodnotu.
Uvedu příklad úvahy pana Ratzingera, ochránce pravověrnosti katolických nauk :
Oddělení sexuality od manželství vedlo k tomu že tělesná rozkoš se stala jediným účelem sexu a to vedlo k tomu, že pohlavní uspokojování se stalo právem samotného jednotlivce a to se postupně vyvíjelo až k uznání homosexuality, umělému potratu, umělému oplozování, lékařskému přeměnění ženy v muže a obráceně. Věda začala bojovat proti zotročení samotnou přírodou – mění např. ženy v muže a obráceně, přeje si rodit mutanty. Bojovat proti přírodě znamená nést zhoubné následky. Určovat vlastním rozumem morálku, je být jako Bůh. Na konci takové cesty není ráj.
Z hlediska zvažování pana Ratzingera, jde o jasný útok na samotné základy církve. Napadlo by vás to, když jste lovily pohledy krásných dívek na plovárně? Uvolnění pout tělesné lásky v šedesátých letech za nádherné hudby Beatles, vlastně odstřelovalo hradby morálky dva tisíce let staré církve. Že by pomsta za její útlak? Nebo je za devastací dřívějších měřítek morálky a myšlení ještě něco hlubšího?
Když řekl Descartes : ‚myslím tedy jsem‘, nastartoval éru nadvlády mozku nad mystikou tajemství života. Všechno se dá vymyslet. Všechno se dá vyřešit. Věda vše zodpoví. Zodpoví si, ale i pokusy změnit přírodu, změnit přirozené svědomí, změnit tisícileté pravdy?
Z úvodu k sérii úvah vyplývá, že k myšlení, k úvaze, zvážení, zvažování je potřeba rozum, ale i srdce a svědomí a také úcta vůči těm, co žili před námi, určitě odpovědnost vůči těm, co budou snad žít po nás, ale také vůči tajemstvím celého všehomíra, které nás obklopuje, ať ho chceme vidět nebo nechceme.(autor)